Němec je autor mnohovrstevný a každá z jeho pečlivě sestavených desek má v sobě několik rovin. Chcete-li, najdete v písničkách, které napsal pro současnou zpěvačku Precedensu Danielu Langrovou, témata milostné touhy, nenaplněné lásky, snahy se rozletět někam vzhůru… Martin určitě ví, proč nás název alba ale vede k interpretaci jen jedním směrem z řady možných. Ostatně, s černou jsou všechna ta „vedlejší“ témata propojena.
Není to veselá deska. Však také má název, který moc radosti neslibuje. Texty většiny písní vy-
znívají jako ve snovém oparu, ba dokonce v oparu nočních můr uprostřed černočerné noci. Jako kdyby do nočního nevědomí pronikaly úryvky z toho, co se děje ve skutečnosti: „Vzbouzím se už roky, začala válka s mloky,“ zpívá temným, až magickým altem Daniela Langrová. A v Tsunami neradostnou vizi ještě umocňuje: „Možná, že všechno, co je před námi / rozfouká vítr, spláchne tsunami.“ A co víc, tsunami možná právě přichází! Obraz požáru katedrály Notre-Dame, symbolu historie evropské civilizace, našich představ o umění a kráse, v jedné z nejsilnějších
Němcových písní je jeho předzvěstí.
Černá je všude. A nemusí to být jen noc ve smyslu „kolik odstínů může mít černá, ví jen tma“, ale také „pár černejch ptáků prolétá oblohou“. Nebo „psi jsou věrný, flekatý, černý“.
Martin Němec je malíř a jeho písně jsou vlastně obrazy. Při veškerém respektu k jeho songům někdy až člověku přijde líto, že neexistují v obrazové podobě.
Desky Precedensu bývají už léta plně pod Němcovou kontrolou slov a hudby. Proto překvapí, že tentokrát je na albu skladba od někoho jiného – Ravenova píseň Hladina. Dokonale zapadá do Němcovy koncepce touhy zachytit do dlaní nebo do paměti něco nehmatatelného a pomíjivého, ať už je to mezi prsty protékající vodní proud, nebo v hlavě záblesk myšlenky nebo nálady.
Odstíny černé jsou jedním z vrcholů Němcovy tvorby. Jako kdybychom se s ním vraceli do doby Joy Division a jejich dominantního klávesového zvuku. Precedens měl vždycky štěstí na brilantní zpěvačky, dokonce tak brilantní, že vystupovaly příliš před kapelu. Langrová je ale plně integrovaná do celku souboru. Navíc její temný alt, který dokonale zapadá do ponurého světa alba, vysílá něco starozákonního. Čím pomalejší skladba, tím větší síla z ní vychází.
Verdikt: 85 %
Jedno přehrání nestačí, chce se parodovat název jedné bondovky.