Už jen ze samotného názvu mohl člověk vytušit, že se bude jednat o značně osobitou desku. Vyšla v den třicátých pátých narozenin charismatického rappera. Amonit, stočená schránka vyhynulých měkkýšů, symbolizuje spirálu Paulieho života napříč jeho strastmi i radostmi. Ty se mu podařilo vepsat do patnácti různorodých songů s odlišnou náladou a dynamikou. I přesto deska zní na první poslech poněkud těžce.
Pokud člověk pozorně vnímá texty, není se moc čemu divit. Spouštěcí intro Aperitiv je věnováno vzpomínkám na nedávno zesnulého dědečka, který byl pro Paulieho očividně velkým vzorem. Velice silný a zádumčivý úvod střídá skladba First, kde se posluchač začne pomalu dostávat do uvolněnější nálady. Zásadnější pozdvižení nastává se Starkids, kde hostuje populární Ben Cristovao s Majkem Spiritem. Hvězdná sestava spolu vytvořila popově znějící hymnu a bezesporu jde o vlajkovou loď celého alba.
Ostatní skladby ale rozhodně nezapadávají. Podobně jako na starších nahrávkách Paulieho Garanda se v Amonitu objevuje také andělsky chraplavý hlas zpěvačky Lenny. Její anglický zpěv pěkně zapadl do skladby Prestige, v níž Paulie vyjadřuje potřebu dělat hudbu po svém, bez ohledu na uznání veřejnosti. Jeho hlas se celkově hezky pojí se ženskými vokály. To dokazuje asi nejhezčí skladba z alba s názvem Colours. Zde si Paulie vystřihl duet se svou partnerkou, zpěvačkou Zeou. Kdo by čekal romantický a zamilovaný song, tvrdě by narazil. Píseň je ostrou kritikou rasismu a lidské sobeckosti. Vážné téma pěkně doplňuje minimalistický klavír, což songu dodává velmi melancholický nádech. Po tak intenzivním zážitku by člověk opravdu rád slyšel více z jejich spolupráce. Paulie, Zeo, co takhle do budoucna společné album?
Závěr desky je podobně jako její úvod věnován vzpomínkám na minulost včetně inspirativních osobností v životě cílevědomého rappera. Zároveň se atmosféra nahrávky vrací na samotný začátek, kdy písně začínaly se značně ponurou náladou. Spirála tak dosáhla svého konce, respektive začátku. Finální klavírní skladba Digestiv zakončuje emocemi nabité album opětovným voláním po ztraceném dědečkovi.
Pohledy na Amonit budou zřejmě odlišné. Tuhle muziku si zkrátka nepustíte s partou lidí na pikniku v parku nebo při nočním mejdanu na chatě. Jedná se více o přemýšlivou záležitost do sluchátek než materiál pro kolektivní pobavení.
Verdikt: 81 %
Skvěle znějící osobitá deska pro zamyšlení a dlouhé osamocené večery. Podobně jako předchozí album Monology zní Amonit více multižánrově. Vysokou kvalitu nahrávky doplňují skvěle vybraní hostující umělci.