V roce 2019 se nevědělo, kdo se za maskou s třásněmi schovává, všichni se ptali, komu sakra patří ten medový basbaryton, kdo to je, ten maskovaný kovboj. Dnes už se to ví a je škoda, že už nemůžeme hrát na tajemství. Onen muž v masce je bývalý punkový bubeník Daniel Pitout. Na Stampede ale nehraje na bubínky (s výjimkou skladby Conquer the Heart, abychom byli přesní), ale jako náhončí žene koně na třetí studiovku. A že je to pořádné stádo! Skoro dvacet více či méně svérázných, osobitých a divokých koní musel nahnat do ohrady a natočit s nimi písně, protože Stampede je deska duetů… což je samo o sobě prostě kravina.
Ale postupně. Začít desku duetem s takovou personou, jako je Willie Nelson, je prostě paráda. Skladba Cowboys Are Frequently, Secretly Fond of Each Other původně vyšla v roce 1981 a samotný Nelson ji jako singl nahrál skoro před dvaceti lety. Působí jako další „štempl“ na to, že Orville Peck prostě dělá plnohodnotné country, i když je homosexuál a v minulosti ho kvůli tomu country rádia v Americe nechtěla hrát. Willie s tím žádný problém nemá.
„Je sobotní noc a já se chci porvat,“ zpívá Orville společně s Eltonem Johnem v jeho ikonickém hitu. „Wow!“ Už tady překvapí netradičně vysoce posazený vokál, ale když chcete duet se sirem Eltonem, tak se holt musíte přizpůsobit vy jemu, a ne on vám. Rokenrolová vypalovačka na albu víceméně country duetů může působit jako pěst na oko, ale na druhou stranu je to jeden z nejlepších momentů celé desky. Čiší z ní radost ze spolupráce dvou hudebníků, a hlavně ta písnička sama o sobě je prostě úžasná. Čímž se bohužel dostáváme k tomu, proč u mě ta deska jako celek nemůže uspět – je to prostě kompilace duetů. Jeden je takový a druhý makový. Ano, Orville dokázal dát dohromady áčkový seznam interpretů a co se týče country, těžko hledat desku, kde by se ukázalo tolik signifikantních umělců, lepší sestavu už dala dohromady snad jen Dolly Parton na desce Rockstar.
Jasně, jsou tam silné písně, kromě těch již zmíněných třeba Chemical Sunset s Allison Russel, povedená je i spolupráce „Peck & Beck“ v písničce Death Valley High. Nebo to, jak mezi tím vším country ční Miénteme s Bu Coaron, což je odklon až někam k latino hudbě. Přestože jsem se na desku těšil, z výsledku jsem spíš zklamaný. Očekával jsem totiž autorský vklad a hlavně tu naléhavost, kterou Orville dokáže ve svých písních vytvořit. Tu atmosféru… Jenže deska Stampede, byť narvaná hity a úžasnými hosty, prostě zůstává jen kompilací a trochu neosobní sbírkou.
Verdikt: 50%
Je to prostě „jen“ deska duetů. Taková kolekce různých písniček, které na sebe až tak nenavazují. Někdy kombinace hostů dávají smysl, někdy to bohužel nefunguje. Sám bych raději, aby Orville udělal autorské dílo než takovouto nahrávku. Ta působí, jako by mu došla invence a chtěl si jen odškrtávat spolupráce. Několik hitů se však na Stampede naštěstí najde.