Když se spojí talent, znalost a odvaha, výsledkem je hudba Jockstrap. Dvojice Georgia Ellery a Taylor Skye se setkala v roce 2016 na londýnské Guildhall School of Music & Drama při studiu jazzu a elektronické skladby. Už o dva roky později vydali své první EP Love Is the Key to the City, jež v roce 2020 následovalo další EP Wicked City.
Zatímco Ellery, která na Guildhall School vystudovala jazzové housle, je hlavní autorkou Jockstrap (a také sem tam přispěje houslovým partem, který je její primární doménou v Black Country, New Road, další kapele, v níž působí), Skye má na starosti produkci, syntezátory, klávesové nástroje, automatického bubeníka a programování. Role jasně rozdělené, ba co víc, ono to skvěle funguje.
Už dvě předchozí EP ukazovala, že Jockstrap je něco neobvyklého, kapela či projekt, který se vymyká a jde si svou cestou. A hned úvodní skladba nového alba Neon to potvrzuje. Jde o nápaditý, barevný, moderní indie pop, který se nebojí zvukového zkreslení. Zároveň nastoluje princip, na němž všech deset skladeb po celých 44 minut funguje. Zvukové koláže, četné rytmické i hudební změny, to vše korunováno poměrně otevřenými texty.
Pop je tím, co Jockstrap hrají a s čím si hrají. A je úplně jedno, zda v podobě syntezátorů a smyček (Jennifer B), nebo v odkazech na popové ikony od 60. let 20. století (Stevie Wonder, Dionne Warwick, Madonna) jako v případě skladby Greatest Hits. Z každého tónu slyšíte neskutečný nadhled nad oním ryzím popem, z jehož podstaty Jockstrap zkušeně čerpají, k čemuž využívají svou muzikalitu a historickou poučenost, díky níž své skladby rozvíjejí do extenze znějící tradičně i moderně zároveň. Přitom si stále vystačí jen s klávesami, samply a zpěvem.
Kapela ale umí nabídnout i jiné tváře. Začátek What’s It All About? s akustickou kytarou a klávesami zní tak, jako by se Angel Olsen na posledním albu místo country zaměřila na mix Reginy Spector a londýnského popu, který není tak okázalý jako ten z druhého břehu Atlantiku.
V polovině alba přichází jeho vrchol. Concrete Over Water začíná jako jemná miniatura s varhanními klávesami a výborným pěveckým vedením songu. Před polovinou se však zlomí v taneční klávesový recitativ doprovozený atmosférickými plochami. Nedospěje tak ale až do konce, posléze se opět vrací civilní drobnokresba za doprovodu jednoduchých kláves, jež se znovu prudce promění v melodickou repetici. Nápadité, pestré, fascinující.
Protipólem je následující Angst, skladba, jíž dominuje elektrická harfa a křehkost hlasu Georgie Ellery, s nímž velmi výrazně pracuje produkce Taylora Skye. Jemnost a křehkost se odráží v textu písně, v níž těhotenství slouží jako metafora rozpitvávání a vrtání se ve vlastní úzkosti (Cítím se špatně / Moje orgány se pohupují ve tmě / V hořčičné mlze, v mé žaludeční váze / V mé vaječné skořápce / Kdyby to bylo dítě, pojmenovala bych je Angst).
Když už si myslíte, že žádné další překvapení přijít nemůže, rozezní se poslední písnička 50/50. Jde o nejvíc experimentální věc na albu, dubstep, který dosud nezazněl. Tak jiná, a přece do kontextu celého alba naprosto zapadající.
Někdo by mohl říct, že I Love You Jennifer B je eklektická deska. Je, ale bez jakékoli negativní konotace. Vrší na sebe různé vokály, smyčky, melodie, zkoumá úzkosti, odcizení, reflektuje bolest. Především ale ukazuje chuť dvojice hledat a nacházet nové cesty, pohledy, rámce a zasazovat je do už známého a očekávatelného. Nabízí to, po čem většina umělců neskonale touží. Originalitu. A odvahu, která stojí na pevných základech umu.
Dámy a pánové, neváhejte a zaposlouchejte se do možná nejlepšího debutu roku 2022.
Verdikt: 85 %
Úžasná produkce a bezpočet nápadů, které by u jiných vydaly na několik alb. Jockstrap ukazují současný pop, který čerpá z historického odkazu a kánonu, aby jej osobitě přetvořil. Hudební hostina, z níž nechcete odejít. I když si stále přidáváte, pořád nemáte dost.