„Chtěla bych teď zkusit něco daleko alternativnějšího,“ říkala mi Kaya v létě 2024, těsně před křtem svého prvního EP I Am Supposed to Be Sad. Výsledkem jejího přání je debutové album MORPH, které vyšlo 20. února.
„Možná je trochu risk, že není moc líbivé, nemusí posluchače hned zpočátku zaujmout. Je potřeba mu dát víc poslechů, i lidé z mého okolí říkali, že aby ho víc nacítili a našli v něm zálibu, museli ho slyšet víckrát,“ vysvětluje hned na úvod Kaya. „V kontrastu s melancholickým vokálem jsou naschvál agresivní zvuky, které vytvářejí trochu dusno. Člověk si na ně musí zvyknout. Toho se bojím asi nejvíc – aby lidi dali desce vůbec šanci.“
Ráda bych potenciální posluchače ubezpečila, že zalíbení ve vašich nových písních mohou najít brzy.
Jo, asi jo. Na druhou stranu jsou tam i dost popové refrény. Jeden z prvních singlů Did I Ever Complain má vyloženě chytlavý refrén. Původně měla ale tahle píseň na začátku ještě klidnou klavírní část s úplně jinou melodií. Ta se přelila do agresivního partu. Ale nakonec jsem to rozdělila a vydala jako singl jen tu. Popravdě jsem se bála, že by se lidi mohli ztrácet. Na albu to ale na sebe navazovat bude.
Jak přistupujete k psaní písní? Spolupracovala jste s producentem Rainerem, tvořili jste převážně spolu?
Jak kdy. Některé nápady jsem si připravovala dopředu a spolu s ním je rozpracovala. Ale našla jsem zálibu v tom přijít do studia jen s nějakou náladou, nápadem nebo třeba jen pocitem a skládat od nuly. Dobře na mě funguje změna prostředí, cítím to, i když se připravuji na přijímačky. Doma nedokážu dělat skoro nic jiného než spát. Učí se mi a skládá lépe někde jinde. Ve studiu se ve mně něco zapne a většinu songů skládám až na místě. Naladím se třeba na určitou emoci, kterou jsem v poslední době cítila, a skládám podle ní.
Posledně jste mi říkala, že skládáte u klavíru. Proměnilo se to nějak?
Baví mě produkovat, ale moje úroveň je zatím taková, že to je opravdu spíš zábava. Je to věda, kterou zatím neovládám. Klavír je pro mě pořád ventil – hraju na něj a skládám, ale ne jako dřív, kdy jsem se snažila o nějaký výkon. Bylo to trochu na sílu, teď je to plynulejší. Sednu a jen hraju. Myslím, že jsem si to nastavila zdravěji. Dřív jsem měla pocit, že když zpívám, hned musím něco skládat a vymýšlet, aby to znělo dobře. Teď se snažím si to spíš prožít a třeba se z něčeho vyzpívat. Je mi tak příjemněji.
Mluvíte o vyzpívávání z emocí. Zjevně tíhnete k těm temnějším.
Dokážu se do nich velmi dobře vžít. Nevím, jestli je to dobře, ale loni jsem například byla součástí jedné literární soutěže, kterou jsem vyhrála. Díky ní jsem se víc přiblížila a propadla literárnímu světu. Porota mi říkala, že nejvíc ocenila, jak dokážu popsat náročné situace. Utvrdila jsem se, že mě to baví a pomáhá mi, když něco takového popisuji. I ve zpěvu se mi zdá uvěřitelnější, když zpívám něco smutného, než když mám energicky řvát. Jsem prorostlá melancholií a myslím, že se toho nezbavím. Líp mi to sedí.
Souvisí s tím, že se hlásíte na vysokou na psychologii? Přejete si věnovat se jí i profesně?
Jo, určitě. Je to vtipné. Psychologie mě hodně baví, je to zase jiná sféra, kterou jsem začala objevovat. Nikdy jsem to nebrala tak, že musím volit mezi hudbou a něčím jiným. Hudbu u sebe budu mít vždycky. Naplňuje mě a nikdy se jí nechci na úkor něčeho jiného vzdát. Ale nevím, jaký je spoleh na to, že bych se tak třeba i uživila. Chci mít záchytný bod a moct dělat i něco jiného. Ne proto, že by mě hudba málo naplňovala, ale nechci, aby mě semlela, bojím se na to sázet všechno, chci mít alternativu s větší stabilitou. Navíc se mi zdá zdravé se rozvětvovat.
Album si vydáváte sama. Vím ale, že jste jednala i o smlouvě o zastupování s jinými labely. Proč jste zvolila tuhle cestu?
Jak jsem nabírala zkušenosti, uvědomila jsem si, že takhle je to lepší. Víc mi vyhovuje, když si můžu věci řídit. Nic mi nebrání v autentičnosti. Smlouvu s labelem jsem nepodepsala i proto, že po mně chtěli, abych zpívala v češtině. Zásadně se tomu do budoucna nebráním, ale nedokážu to slíbit. Nerada se k něčemu zavazuji, když nevím, jak to budu mít s tvorbou třeba za rok.
Labely logicky musí umělce usměrňovat. Dává to smysl, hudba, obzvlášť skrze labely, je do určité míry byznys. Respektuji to, ale cítím tenkou hranici mezi tím, co bych považovala z mé strany za neautentické. Obávám se, že u labelu bych ji musela překročit. Cítím, že bych chtěla jít cestou ještě větší alternativy než teď a nejsem si jistá, jak by se na to vydavatelé dívali. Bojím se riskovat svobodu za podporu u labelu. Nemám na to povahu. Jsem vděčná, že jsou tu i jiné formy, jak můžu jako nezávislý umělec získat podporu – moje album například vzniklo i díky grantu od OSA.
V jakém smyslu?
Jak už jsem řekla, nejdůležitější je pro mě autenticita, tak si dávám pozor, abych o ni nepřišla. Když to není opravdové, nemá to smysl. Je těžké autenticitu definovat, je to jen můj vnitřní pocit, že jdu správnou cestou. Když nové album srovnám s prvním EP, na němž jsem spolupracovala s jiným týmem lidí, mám pocit, že tohle jsem víc já.
Čím je to způsobené?
Mohla jsem se víc projevit a nepřemýšlet nad tím, jestli mám šanci, že to budou hrát rádia. Při vzniku EP byla filozofie trochu jiná, víc se myslelo na ostatní a v některých částech jsem trochu zapomněla na sebe. Nejsem si proto jistá, jak moc jsem pyšná na to, co jsem udělala. Nechci to špinit, jsem hodně kritická, ale teď je to víc moje. Kdybych to dělala jinak, asi bych měla větší šanci prosadit se. S hudbou, která nutí přemýšlet, je to těžší než třeba s rapem, kde se cení ledabylost. Ale já to tak nechci. Možná pro mě pak ale nebude snadné přijmout, když moje hudba, kvůli tomu, že je specifická, nebude mít takový ohlas. Odezva je pro mě důležitá. Od doby, co tvořím, mám pocit, že mě hudba ovládá.
Ještě k tomu týmu kolem vás – kapelu máte pořád stejnou, s jakou jste na Headliner Pontonu křtila první EP?
Odešel jen basák, místo něj bude asi hrát Rainer. A snad budeme mít i jednoho mega dobrého klávesáka, což by bylo skvělé, hrál by na synťáky – protože ta deska je hodně elektronická. Rozvětvujeme se, těším se na to. Kromě toho, že vydávám album, tak i dál tvořím, mám už věci v šuplíku. A chystám se v březnu na týden na songwriting kemp do Nizozemska.
Už jste tuhle formu skládání písniček zkoušela?
Ještě ne, ale hodně mě láká. Nejsem si jistá, co čekat, ale věřím, že hustý zážitek. Zpívám anglicky a snažím se zaměřit na mezinárodní trh, dávalo mi proto smysl vyjet někam, kde bude mezinárodní prostředí. Bude tam ale i víc lidí od nás – chceme si pronajmout dodávku a vyrazit společně.
Říkáte, že do budoucna byste ráda ještě víc experimentovala. Jak moc jste s Rainerem hledali, kam až zajít?
Tón celého alba hodně udal už singl Your Way of Being Sorry, který jsme spolu napsali jako první a vydali ho už v roce 2024. Přišla jsem za ním s přáním dělat elektroničtější tvorbu. Podle písní z EP si myslel, že budeme hledat jednodušší popovější produkci a nečekal, že vznikne něco takového. Zkoušeli jsme ale různé věci a vyšly z toho až vesmírné zvuky. Popravdě mi samotné chvíli trvalo, než jsem si na to zvykla! Ale pak jsem byla pyšná. Živě si pamatuji, jak jsem to pak pouštěla cestou domů ze Zlína, kde jsme nahrávali, tátovi v autě s pocitem, že startuji novou éru. Odjížděla jsem s radostí, že přesně tohle chci dělat. Je to v dobrém smyslu slova agresivní.
Baví vás překvapovat?
Jasně. Baví mě hra s kontrasty. Nějak působím a pak překvapím tím, co lidem pustím. Mám pocit, že hudební branže je pořád víc orientovaná na interprety – muže. Ženy mají od začátku pořád trochu nálepku, že jejich hudba má být něžná. Není úplně lehké to očekávání odstranit. I v rámci jednotlivých písní baví neočekávatelné momenty, na ty jsem nejpyšnější. Díky nim je hudba barevná, tyhle malé části definují song. Věřím, že díky Rainerovi se to dost dobře daří.
Jak vlastně došlo k vaší spolupráci?
Dřív jsem dělala modeling a on připravil hudbu k jedné módní přehlídce, kterou jsem šla. Líbila se mi, tak jsem požádala organizátory, ať nás seznámí. Za to jsem modelingu vděčná, ale jinak bych ho už dělat nechtěla, není to udržitelný svět. Už tehdy jsem se věnovala hudbě a cítila, jak moc jsou ta prostředí odlišná. Hudební svět je zaměřený na talent a je důležité, kým jste. V modelingu nikoho nezajímáte, opravdu jsem si připadala jako ramínko. Nikoho nezajímalo, co dělám nebo říkám. I díky tomu jsem si uvědomila, jakou váhu pro mě má hudba a jak moc mě naplňuje.
Hudbu jste si zamilovala, když jste se starším bratrem chodila na malé koncerty do klubů. Pořád tím žijete?
Jo, moc se mi líbí, jak funguje zdejší klubová scéna a jaká je na ní vzájemná podpora. Dokonce jsem v souvislosti s maturitou a dalším studiem přemýšlela, že někam vycestuji, ale nemám teď chuť to tady opouštět. V poslední době jsem si tenhle svět ještě víc zamilovala, baví mě, jak se všichni znají. S kamarády teď rádi chodíme každou středu do Burzy #4 v Holešovicích na jamy. Stále se nejvíc pohybuji na studentských akcích. Nedávno jsme hráli na Hekticku, byla jsem nadšená. Nechci se ale na studentských akcích zacyklit navždy, ráda bych se časem posunula dál a hrála třeba na Rock for People a podobných akcích.
Seznamte se
Po rozhovoru v karlínské kavárně Kaya mířila na pečící večírek se spolužáky. Čeká ji maturita a na podporu blížícího se plesu se rozhodli uspořádat ve škole prodej pečiva. Kaya už se svou kapelou koncertovala na řadě nejen studentských akcí. Největší publikum dosud měla, když předskakovala v Lucerně Mikolasi Josefovi a taky ve Foru Karlín – na maturitním plese předchozího ročníku. Žije hudbou, postavila se na vlastní nohy, když se rozhodla pro cestu nezávislé umělkyně. Je odhodlaná, zároveň se ale hlásí na studium psychologie, kterým si chce rozšířit obzory a také v něm cítí záložní plán – něco, na co se lze spolehnout snáze než na hudební kariéru. V roce 2024 vydala své první EP I Am Supposed to Be Sad, nyní je na světě už i debutové album MORPH. Je odhodlaná si ve své autorské tvorbě chránit autenticitu, zároveň má chuť uspět, a tak si lze představit, že se od ní možná v budoucnu dočkáme i nejrůznějších překvapení. Podobně jako když se objevila coby nejmladší ambasadorka v kampani Spotify Equal na Times Square v době, kdy měla venku jediný singl.