Jade Bird sice vyrůstala v Británii, ale vždy nacházela okouzlení v hudbě amerických interpretů. To ji v profesním životě značně ovlivnilo, a tak její vlastní muzika stojí i padá na kytarách – na třetí desce se o ně opírá ještě víc než na těch předchozích, kde občasně zasedla i ke klavíru.
Album by se velmi zjednodušeně dalo popsat jako rozchodové, protože vznikalo v době, kdy se vztah Jade Bird chýlil ke konci a ona procházela nejprve fází rozčarování a poté střízlivění. Hudebnice se ovšem tu a tam dotýká i jiných vztahů, třeba titulní balada Who Wants je o rozvodu rodičů i prarodičů – rozpady obou manželství sledovala zpěvačka během dětství. Sama sebe se poté ptá, jestli i ona nemá k rozchodům jisté zděděné předpoklady. Finální Wish You Well je zase o komplikovaném vztahu s otcem, se kterým už několik let neudržuje styky.
Vzhledem k širokému spektru emocí, které na desce zkoumá, se mění i nálada jednotlivých písní. Ty jsou tentokrát spíš v pomalejším a středním tempu, opravdu ohnivé kousky takříkajíc od podlahy Jade Bird cíleně vynechala, jak prozradila v rozhovoru pro NME. Výrazné řezání do kytar, které charakterizuje řadu jejích předchozích písní, se tedy tentokrát nekoná, ale vlastně to vůbec neškodí. Zpěvaččin nakřáplý hlas totiž dokonale vyniká i v klidnějších skladbách a naopak se zase ukazuje v jiném světle.
Absence výraznějších plamenných písniček ani neznamená, že by Jade Bird jen sténala a naříkala nad hroznými a náročnými vztahy, dynamika albu rozhodně nechybí. Někde nahrávka sahá k citlivějšímu folku, Avalanche se nese takřka ve stylu Joni Mitchell, fantastická Dreams je zase hřmotná a robustní jako od Springsteena. Obecně Jade Bird ještě více prohlubuje svůj vztah k typicky americkým žánrům, včetně country, což u ní ovšem není reakce na trendy, ale zcela logický krok.
Jedenáct písní na albu je dobře kompaktních, zpěvačka má navíc vzhledem ke krátké a úderné stopáži tah na branku; nevykecává se a neždímá témata do poslední kapičky. Zkrátka řekne, co má na srdci, a posouvá se dál. To jí šlo vždycky dobře, ostré lokty a rockový říz neztrácí ani tentokrát.
Who Wants to Talk About Love? je citlivá i barevná deska, která si zaslouží pozornost, přestože v rámci zpěvaččiny tvorby nepředstavuje žádný výrazný odklon. Progres, minimálně v konzistentnosti a větší vyrovnanosti, je na ní ale rozhodně cítit. Naživo bude znít fantasticky.
VERDIKT: 80 %
Jade Bird zraje a její třetí deska je toho důkazem. Svůj hudební styl vybrušuje, je v něm stále jistější a přesvědčivější. Umí si také víc hrát s hlasem, který má tak akorát chraplavý, což dodává písničkám potřebný říz.