Že se Styles vydal probádat nové území, není překvapením. Zvukovou otočku učinil už mezi druhým albem Fine Line a třetím Harry’s House a vyšlo mu to. Na novince se ale z výrazného a explicitního juchání stáhl do sebe a tančí spíš k vlastní potěše. Titul Kiss All the Time. Disco, Occassionally. je pak jakousi osobní mantrou, která říká, že zatímco láska a náklonnost má dveře otevřené nonstop, útěky na parket jsou jen občasným povyražením. V tom album nelže.
Pokud totiž někdo čekal přímočarou tancovačku, musel být po poslechu zákonitě zklamán. Styles nenabízí žádné nablýskané a rozverné disko, ale spíš decentní a introspektivní vlnění boky, ideální pro pokročilé hodiny, kdy už na divočení nezbývá mnoho energie. A to značně určuje tón i tempo nahrávky. Pořád se na ní sice tančí, ale zkrátka ne tak okatě.
Otvírák Aperture graduje pozvolna, postupně se rozvíjí a vyžaduje trochu trpělivosti. Oproti hitům As It Was nebo Watermellon Sugar z předchozích dvou alb to není přímočará pecka, ale na druhou stranu vhodně nastoluje atmosféru.
Kiss All the Time je o zvukové celistvosti a sází vše na tuhle jednu kartu. Naneštěstí je tím ale poněkud bit samotný obsah. Písničky jsou sice pořád milé, ale ve výsledku docela zaměnitelné, a tak nějak bez pořádných hudebních nápadů; ne všechny, samozřejmě. I když se skladby často přelévají jedna do druhé a odlišnosti jsou v nich minimální.
Harry Styles se ale nesnaží zalíbit na sílu, naopak působí skoro ledabyle. Katarzi, které za poslední čtyři roky sám docílil díky eskapismu, se mu však úplně nedaří předat posluchači. Na to je Kiss All the Time přece jen místy až moc všední deska. I když rozhodně ne tak tragická, jak ji líčí některé zahraniční recenze.
Na předchozích albech se nicméně Stylesovi dařilo nápady dotáhnout k zajímavějším výsledkům. Harry’s House koneckonců v mnoha ohledech také nebyla ostentativně rádiová nahrávka, přesto byla o parník zábavnější a jiskřivější. Kiss All the Time. Disco, Occasionally. bude ve zpěvákově diskografii, navzdory komerčnímu úspěchu, spíše průměr.
Verdikt: 60 %
Stylesův výlet na taneční parket je zvukově minimalistický, ale ve výsledku je na něm poskrovnu opravdu šťavnatých okamžiků.