Obrázek k článku RECENZE: Griff je novou nadějí britského popu. Její prvotina má šťávu i styl
| Michael Švarc | Foto: Warner Records

RECENZE: Griff je novou nadějí britského popu. Její prvotina má šťávu i styl

Před třemi lety získala na Brit Awards cenu Rising Star. Na plnohodnotný debut si však fanoušci museli počkat až do letošního července. Třiadvacetiletá zpěvačka Griff, vlastním jménem Sarah Faith Griffiths, nicméně potvrdila, že všechno má svůj čas a u dobrých věcí to platí obzvlášť. Její prvotina Vertigo je zábavná, nenucená a vkusná.

Griff o sobě dala poprvé vědět v roce 2019, kdy vydala nejen svůj debutový singl Mirror Talk, ale i stejnojmenné ípíčko. Během šesti let se na britské scéně etablovala jako autorka nevtíravých, avšak silných popových písniček, díky čemuž předskakovala třeba Edu Sheeranovi, Dua Lipě, Coldplay a letos také Taylor Swift před jedním z jejích koncertů ve Wembley.

Debut Vertigo je kulminací veškeré předchozí práce a Griff na něm dokazuje nejen to, že na albu tvrdě dřela, aby ho po hudební stránce vybrousila, ale především to, že se v popu pohybuje s naprostou lehkostí a suverenitou. Je typem sympatické holky od vedle, která je civilní a nenucená, avšak umí příjemně překvapit.

Vertigo, což je laicky řečeno silná závrať, je výpovědí o dospívání se všemi jeho turbulentními okamžiky – prvními láskami, prvními srdceboly a podobně. Album tuto linku věrně opisuje, protože je místy euforické a energické, ale umí být také intimní a introvertní, přičemž se nebavíme jen o banálním střídání dvou kontrastních poloh jako spíš o celkové dynamice a barevnosti. 

Deska si bere hudební inspiraci ze současnosti, zabrušuje i k osmdesátkám, jinde zase koketuje s ostrostí skandinávského popu – však zpěvačka v minulosti nahrála i duet se Sigrid a jí se také svou civilností, vkusností i dotaženou produkcí přibližuje, ačkoli obě hudebnice víceméně spojuje jen pop coby škatulka. Griff má jinak sametovější hlas a používá při zpěvu jiné výrazové prvky.

I když je to hudba ryze popová, a proto často vábí k tanci, není to žádná bezduchá výplň k nakupování. Griff se naopak ukazuje být i zručnou textařkou a jakkoli v sobě její texty mají bez jakéhokoli pejorativního podtextu mladistvou naivitu, jsou na popové písničky až nadstandardně kompaktní. Což platí i o albu jako takovém.

Songy jako třeba Miss Me Too, Anything, Tears for Fun či Hiding Alone mají skvělou jiskru a odhalují barevnost alba v celé jeho šíři. I když jsou všechny dynamické, každý zcela jiným způsobem. Griff tu ukazuje, jak různě může pop znít. Vertigo má zkrátka šmrnc a není to žádná generická nahrávka. Na první desku více než solidní zářez.

Verdikt: 80%

Griff svůj debut kuchtila docela dlouhou dobu, ale kdo si počká, ten se dočká.
I proto zpěvačka nevydala žádný polotovar, ale desku, která má chytlavé písničky, osobnost a je zvukově pestrá.