Nejde o koncepční desku, jde rovnou o koncepční kapelu. Na svých stránkách definují příběh, který původně stál za vzniklým souborem: „Dva loseři (jeden zjistí, že je podobný na Freddieho Mercuryho, druhý na Krastyho ze Simpsonů), trochu nýmandi a hochštapleři, si ve svých slepičích mozečcích, pro absenci jakýchkoliv normálních lidských ambicí, sní o velké umělecké kariéře a vlastně nemají žádnou uměleckou pokoru, ani sebereflexi.“ No, a protože nic jiného nedovedou, tak zpívají za doprovodu skvěle šlapající kapely o tom, čím takové gumy žijí. To znamená chlast, tu a tam nějaká rvačka, bordel v hospodě i na ulici, tráva, houby a ženský (ale u nich jde jen o to jediné). Zní to stejně nadupaně jako od Red Hot Chili Peppers, jimž ostatně v jedné z písní vzdávají poctu: „Red hot a k tomu horký čili peprs/ děje se to kurva rychle/ nasadím si pampers.“ (Megaracha).
Žhavý průjem, inspirovaný požitím pálivých papriček, není jediným odkazem na svět populární hudby. Pětice, vedená zkušeným skladatelem Jindrou Holubcem, si dovede utahovat i z dalších hvězd populární hudby: „Půjdeme na houby/ protože houby sbíral i David Bowie“ – to se ví, jaké houby asi ten Bowie sbíral, že? A co takhle píseň o Justinu Bieberovi: „Péro jako Justin Bieber/ a peněz plný kýbl.“ V ohnisku špinavého humoru Freddyho a Krastyho najdeme i beatlesáckou Lady Madonu (s jedním d) a především Nedvědovy Stánky. Je neuvěřitelné, jak kultovní folkový evergreen vyzní zábavně v nadupaném funky s řadou textových úprav a novým vizionářským refrénem „Každej z nás je svým způsobem medvěd/ Každej z nás je svým způsobem Nedvěd.“
Někde jsou impulsy vzdálenější a možná jen náhodně podobné. Třeba reggae Papa je písní o jakémsi ostravském (?) mafiánovi („Po dechu lapá/ je to Don Papa“), kolem nějž se vrší vícevýznamové obraty, připomínající formální metodu paralelní story jako v Luciině Medvídku, jen tentokrát tu ale místo dětské hračky funguje papež. Neuvěřitelná huličská hymna Nehulím je zase jakoby odpovědí na Tabáček od Chinaski. Ale to všechno jsou jen dohady, připomínající slova Viléma z Baskerville v Ecově Jméno růže: „Knihy často mluví o jiných knihách. Nevinná kniha bývá někdy jako sémě, které rozkvete v knihu nebezpečnou, nebo naopak je to sladký plod, který vzešel z hořkých kořenů…. Teprve nyní jsem si uvědomil, že knihy nezřídka mluví o knihách, neboli jako by rozprávěly mezi sebou.“ Totéž platí ve stejné míře o písničkách, jen si to někdy neuvědomujeme ani my, ba ani autoři.
Všechny podobné žerty, narážky a bizarní story by možná vyzněly trapně, kdyby nešlo o tak hudebně dobrou nahrávku. Pokud vás už nebaví Monkey Business, zkuste Freddy & Krasty! Fakt! Všech dvanáct skladeb (čili deset rapových funků, jedno reggae a jeden zběsilý rock´n´roll Animal) těží z přímočaré produkce Armina Effenbergera. Basa valí všechny songy vpřed (tak jako u Red Hotů) a skladby jsou na funk překvapivě krátké, což jim dodává na údernosti. Kapela tak zní jako dobře namazaný stroj s fungující rychlou brzdou.
Verdikt: 82%
Na první poslech je jasné, že Fredy & Krasty jsou dalším výhonkem současného fenoménu ostravské divadelní komedie. Koneckonců, znalci této scény je znají už z kultovního internetového seriálu sKORO NAmizině, který vznikal v době covidu v okruhu divadla Mír s Třemi tygry v hlavních rolích.