Britská skupina Duran Duran má dávno své dny slávy za sebou. Poslední velké hity přišly na začátku devadesátek a od té doby jede kdysi pětice, nyní čtveřice spíš setrvačnou rutinu. Jenže deska Future Past je jiná než poslední nahrávky. Trochu té setrvačné rutiny na ní najdeme, ale převažují skladby postavené na silných melodiích, poctivém retro zvuku, který místo pocitu recyklace mile ujišťuje, že jsou to pořád ti samí „Durani“, a v neposlední řadě velkou roli hraje i fakt, že frontman Simon Le Bon zpívá jako zamlada, v jeho hlase ta propast čtyřiceti let není vůbec poznat.
Ačkoliv slyšíme Duran Duran zpátky v plné síle, výrazně se na výsledku podepsali i přizvaní hosté. Je tu třeba duet s Tove Lo, Graham Coxon z Blur se rovnou zhostil role doprovodného kytaristy, ale hlavně: když produkci svěříte do rukou lidí jako Mark Ronson a Giorgio Moroder, tak to by v tom byl čert, aby z vás nevymáčkli něco zajímavého.
Nové fanoušky Duran Duran už asi nezískají, na to je dnešní pop přeci jen jinde, ale Future Past je báječným důkazem, že někdejší hvězdy zářící dekády můžou stále minimálně zablikat. Anniversary je singl jak ze zlaté éry Duran Duran v půlce osmdesátek, More Joy! s japonskou dívčí skupinou Chai zase představuje výtečné prolnutí úplně zdánlivě vzdálených hudebních světů i generací. All of You je ukázkově zprodukovaný a neprůstřelný singl, jaký nikdo jiný než popoví veteráni nesloží a takhle bychom mohli pokračovat téměř skladbu za skladbou. Téměř, protože výkyvy tu jsou. Úvodní Invisible je jeden z nejslabších otvíráků Duranů vůbec a titulní Future Past je oproti zbytku desky nečekaně odzívaná.
Future Past je deska, která má sice slabší chvilky, ale většinou nabízí šťavnatý duranovský nadstandard a důkaz, že i po čtyřiceti letech lze být autorsky v kondici. Duran Duran jsou stále zábavná kapela s očividnou (spíš ušislyšnou) chutí hrát a nové skladby budou na koncertech starým hitům zdárně sekundovat. Co by za to řada jiných osmdesátkových kapel dala…
Hodnocení: 82%