Na albu Stejný lepší Dukla smíchala to, na co jsme od ní byli zvyklí, tedy zmíněnou kytarovou alternativu a českou folkovou estetiku se svěží současnou elektronikou a prvky rapu. Výsledkem je mix melancholické pokojíčkové „pražskosti“ se zahraničními inspiracemi a téměř Skácelovské básnickosti s jazykem současné mládeže. Když se to takhle napíše, možná vás napadne, co že je to, sakra, za nesmyslnou slátaninu? A jak to může fungovat? No a tady jsou odpovědi.
Pominu-li zbytečný závěrečný remix úvodního tracku Tutto passa, pod nímž je podepsaný dné, tak album obsahuje osm svižných a rozmanitých eklektických songů, jejichž spojujícím prvkem je spontánnost a přes jejich chytlavost i neprvoplánovitost. Dukla sice ctí tradiční písničkovou tvorbu, ale přesto se jí novými přístupy k využití nástrojů podařilo dosáhnout uvolněné tanečnosti s důrazem na refrény, což v minulosti také nebylo úplně jejich zvykem. Hudebně se jedná o zvukově propracované, současně a svěže znějící skladby postavené na sofistikovaných beatech, které nenudí (pouze v tracku Druhej břeh mi přijdou zbytečně násilné). A také na skvostných, leckdy až post-punkově laděných basových linkách; do některých z nich se nelze nezamilovat (Druhej břeh, Josef a bratři jeho nebo Gripen).
Celkově ubylo kytar, zato elektronika se dočkala výraznějšího využití, ale ani ta úplně nepřehání a již nezní tak osmdesátkově. I přimíchávané samply z hudby neční, ale jsou funkčním prvkem songů a leckdy je posluchač jen tuší. Zdá se mi, že to vše hudbu příjemně provzdušnilo a dalo vyznít oněm zmíněným nosným basovým linkám, výrazným melodiím a naléhavému vokálu, který více než na zpěvnost klade větší důraz na rytmiku, což jej činí sympaticky netečným a korespondujícím s výpověďmi v textech.
Po textové stránce se jedná o v podstatě civilně pojaté osobní album prosté angažovanosti a společenských komentářů. Zabývá se pocity ztráty jistot, obavami z konečnosti a definitivnosti, ale i pocity smíření, a jsou tu dokonce i náznaky nadsázky. Stejně jako hudba ani texty nejsou jednobarevné, zaujmou kontrasty a najdeme v nich i biblické odkazy (Josef a bratři jeho, Tutto passa). Zaujme i použití poetiky Spirituál kvintetu v tracku Spirituál kvintet freestyle, ve kterém si Dukla půjčila části textů z písniček Ženo má a Já se těším do nebe, nebo inspirace písničkou Druhý břeh Oldřicha Janoty v textu songu nepřekvapivě nazvaném Druhej břeh. Jen ty krátké úryvky Janotova originálu pokládám za nadbytečné až rušivé. Domnívám se, že jejich účelem bylo na první dobrou inspiraci přiznat, ale jsou přitom opravdu několikavteřinové a nerozpoznatelně zastřené, takže ten účel vlastně neplní. A společně s už výše zmiňovanými násilnými beaty tanečně pojatý track spíš ruší a rozbíjí. I kvůli tomu mě skladba, která by jinak aspirovala na taneční hit, z celého alba baví nejméně.
Se zvukovým posunem Dukle výrazně pomohla i řada hostů jako František Převorovský z kapely Vellocet Roll (Druhej břeh), raper Tomáš Kučera aka TK27 z 58G (Prší třetí den), Ela Tolstová z kapely Tolstoys (MZV) nebo Mariana Hradilková aka maryland (Gripen). Svůj podíl na výsledném zvuku má zcela jistě i Ondra Mikula aka Aid Kid, který se na albu podílel postprodukčně.
Takže jaká je odpověď na úvodní otázku? Jednoduchá. Není to slátanina a funguje to víc než dobře. Na albu je co poslouchat: jak v hudbě, tak v textech, a to i po několika jetích. Dukle se příklon k tanečnosti a osobní tematice nad očekávání povedl.
Verdikt: 74%
Dukla se na albu Stejný lepší změnila, prošla evolucí, a aniž by cokoliv ztratila ze své signifikantnosti, přiblížila se současným trendům a přístupnosti širšímu publiku. Stejný lepší je hodně povedená, moderně znějící a svěží popová nahrávka, ve které si každý může najít to své.