Ideovým motivem nového alba, jak už titul napovídá, se kapele stalo násilí, s nímž se člověk setkává jako s něčím naprosto běžným. „Jedna věc, která nás všechny spojuje, je násilí, ať už ve videohře, ve filmu nebo v denních zprávách. Násilí ovlivňuje náš každodenní život možná víc, než láska nebo laskavost. Všichni jsme spoutáni smrtí, ať už se nám to líbí nebo ne,“ hlásají Conan ve chmurném prohlášení k aktuálnímu počinu.
Hned s úvodní Foeman´s Flesh je posluchač zmasírovaný intenzivním zvukem, který vámi svým groovem zadribluje ze strany na stranu, aby se jeden probral až ve zvlněně táhlé pasáži za naléhavého kázání Jona Davise ve zdvojených partech. Jednotlivé pecky si dávají načas a z osmi skladeb jen tři nedosahují přinejmenším devíti minut. Alespoň máte čas na rozmyšlenou, jestli unesete i tíhu dalšího tracku. Hromové kotle rozjíždějí masomlejn Desolation Hexx tak, že by se ani Godflesh nemuseli stydět a pumpující groovy si s námi nadále hrají jak s fackovacím panákem.
Hudba Conan ve verzi 2025 působí jako zemětřesení, a to i v porovnání se tři roky starým opusem Evidence of Immortality, který taktéž nebyl piknikem na rozkvetlé louce. Ale tentokrát jsme dál. Doslova seizmická hudba liverpoolských se v Total Bicep rozjede v drtivém tempu coby tsunami a dost záleží, jak moc nahlas to máte. Prostě si to dejte ještě hlasitěji! Body na Richterově stupnici narůstají a kytarové sólo v závěru zní jako kvílení vytočeného svěráku. Na ostří nože vytažený frenetický Jonův hlas zvěstuje neveselá poselství. Chvílemi se v zajetí kytarových repeticí ocitáme v kovárně marsické tovární haly, jindy zase industriální atmosféru vykresluje přehnaná dunivá vibrace prostupující všemi smysly.
Titulní Violence Dimension od začátku do konce smrdí spíš pasivní agresivitou. V táhlé a klidné monotónní skladbě se vystřídá jen pomálu tónů, avšak lehkého letargického účinku je po pár minutách dosaženo, aby následně opět spustil neúprosný stroj na riffy s hodně přinasraným vokálem odpovídající nucenému pobytu v dimenzi, kde dobrota a laskavost neplatí. „Tato deska zkoumá prostor mezi strachem z žití a strachem ze smrti a snaží se nabourat myšlenku, že musíme žít podle jednoho souboru pravidel. Všichni žijeme v dimenzi násilí a není úniku,“ dodávají hudebníci na vysvětlenou.
S následující Frozen Edges of the Wound se na poměry alba trochu rozhýbeme ve dvou svižnějších, avšak kratších skladbách. Zamrzlá ostří jsou ale se svým středním tempem jen přípravou před třičtvrtě minutovou zběsilou sludge/punkovou jízdou Warpsword, kterou by klidně mohli vypálit legendární Eyehategod. Síla natlakovaného papiňáku rve z hlav čepice a subtilnější jedince odvane do nenávratna. Předposlední drsňárna Ocean of Boiling Skin opět ukazuje, jak zní moderní stoner s mohutným tahem kamiónu. Třeba docenit i mezihru basy v polovině tracku a závěrečné posmutnělé zatloukání titanových hřebů do sarkofágu interplanetární kapsule.
Skřípavé vazbení uvádí závěrečný, dvanáctiminutový let nad zpustošenou mentální krajinou, kdy s Vortexxion přepínáme do kytarového drone ambient režimu, až by si člověk mohl říct, že poslouchá Sun O)). Scéna se zdánlivě vyprazdňuje, kolem jen déšť ze sopečného prachu, láva již pohltila vše až za horizont, ale na vzdálených frekvencích je stále živo v předtuše věcí budoucích…
Verdikt: 80%
Conan se s Násilnou dimenzí posouvají co do brutality soundu i obsahu. Při dostatečném volume doprava se mohou dostavit i fyziologické reakce, jak mocný vibe to je. Pozor, ať vydrží všechny svěrače!