RECENZE: Chinaski znovu nahráli své hity. Přidali Hymnu abstinentů pro Miloše Zemana
Ke třiceti rokům existence vydali Chinaski speciální album, složené z deseti předělávek neboli remaků starých skladeb, tří novinek a bonusové koncertní verze jejich klasického hitu 1. signální. Proč zvolili právě tohle řešení, je otázka, na niž se dá jen těžko odpovědět. Stačilo přece vydat jen třeba speciálně vybavenou kompilaci největších hitů.
Proč tedy cover verze vlastních skladeb? Můžeme to vysvětlit tím, že kapela chce zvukově kvalitnější verze písní zvláště ze svých začátků, kdy její studiové možnosti byly značně omezené. To je příklad punkových Punčocháčů, podle mnohých nejlepšího kousku Chinaski vůbec. Jenže nová verze kultovního hitu sice dobře zní, ale nemá tu punkovou přímočarost, pro kterou lidé dodnes tu skladbu milují. To platí také o Moc toho nevím, na níž je i v nové podobě znát, jak velkou inspirací byla pro tehdy ještě mladou kapelu Jasná páka.
Důvodem pro nové verze může být také to, že kapela nebyla se svým původním provedením příliš spokojená. To by mohla být kauza Rádia Bubeneč a hlavně Drobné paralely. Notoricky známé písničky mají najednou novou atmosféru, která sice nemá autenticitu původních verzí, ale pro posluchačovo ucho může být pro srovnání zajímavá. Bohužel, většinou jen pro jednou, pak se spíš recipient vrátí k verzi, na kterou je po mnohonásobném poslechu z médií zvyklý. To je vyzkoušené i u podobných pokusů světových kapel. Nicméně poměrně nová píseň Řítím se do pekla (2017) ve smutnějším semiakustickém provedení získala nový rozměr, víc vyhovující obsahu.
Třetím důvodem může být pocit, že na tu nebo onu píseň se trochu pozapomnělo, což je samozřejmě škoda. Každá kapela má skladby, od nichž si slibovala víc, ale nevyšlo to. Třeba Kytarista z alba Originál (2002), na němž ji převálcovaly silnější hity Láskopad, Dobrák od kosti a hlavně Můj svět. Razantnější aranžmá dělá divy. Ale doba, kdy taková skladba mohla být hitem, už dávno pominula. Sebelepší úprava do sebe nepojme původní autenticitu.
Tři novinky, to je vlastně EP deska. To také nepůsobí zrovna ve prospěch umělců. Jako kdyby kapela říkala, že víc jsme toho nevymysleli. Zvláště, když tyhle kousky podtrhují jistou tvůrčí bezzubost a nevýraznost posledních desek. Všem třem písním by paradoxně bodla revize podobná revizi té desítky, která jim předchází. Zvláště akustická Hymna abstinentů s jasnou narážkou na Miloše Zemana by si zasloužila aranžmá, odpovídající slovu hymna. A pak tu máme poslední písničku, koncertní verzi 1. signální. Nějaká tečka za deskou nikdy není k zahození. Tohle je samozřejmě určitá jistota, i když ne moc ambiciózní.
Verdikt: 70%
Když se slaví takové výročí, čekali bychom nějakou větší parádu. Ale je fakt, že když nic lepšího není k dispozici, i to se dá vydržet.