Za běžných okolností by tohle album vůbec nevzniklo. Po vydání původní verze Forever v červnu 2024 mělo následovat světové turné, na němž by nové písně zazněly poprvé před publikem. Jenže Jon Bon Jovi stále procházel rekonvalescencí po operaci hlasivek a místo turné přišlo ticho. Album tak mohlo snadno zapadnout – dokud Jona nenapadlo pozvat přátele z hudební branže, skutečně velká jména, aby mu pomohla příběh Forever znovu oživit. Výsledkem je nahrávka, která nejen vrací písním pozornost, ale působí i jako pocta a zároveň oslava čtyřiceti let na scéně.
Desku otevírá novinka Red, White and Jersey, jediná píseň, která vybočuje z konceptu duetů. Není to spolupráce s hostem, ale zcela nová skladba – a zároveň jeden z nejlepších singlů, jaké Bon Jovi za posledních dvacet let napsali. Má v sobě typickou maloměstskou romantiku, nostalgii i hrdost, která ke kapele odjakživa patří, a k tomu silný, chytlavý refrén, jaký si ihned zapamatujete.
Úvodním trhákem alba je Legendary, jeden z pilířů celé desky. Patří k těm písním, které okamžitě připomenou, že Bon Jovi stále dokážou psát hymny s velkým srdcem. Hostující James Bay je tu trefou do černého – jeho civilní, přirozený vokál se s Jonem dokonale doplňuje a dodává skladbě svěžest. Na ni plynule navazuje duet We Made It Look Easy s Robbiem Williamsem, který zase přináší lehkost, eleganci i trochu hravosti. Dvě stadionové ikony si tu rozumějí beze zbytku – skladba působí uvolněně, s nadhledem a šarmem, jaký se v dnešním pop rocku už příliš nevidí.
K nejsilnějším momentům Legendary Edition rozhodně patří dvojice Living Proof a Waves. První jmenovaná je klasická bonjovovská vypalovačka, jakou fanoušci milují – kytarový talk box, výrazný refrén a neodolatelný stadionový tah. Jelly Roll tu sice vystupuje mimo svůj obvyklý hudební prostor, ale zvládá to s přehledem a dodává písni dravost i špetku jižanského šmrncu. Následující Waves pak patří k vůbec nejsilnějším momentům celé desky – balada, která se pomalu rozvíjí do nádherně vystavěného refrénu, přesně takového, jaký Bon Jovi uměli odjakživa nejlépe. Hostující Jason Isbell je tu naprosto geniální volbou – jeho civilní, emotivní projev vyvolává husí kůži a v jeho sloce má Jon co dělat, aby mu vůbec stačil.
The People’s House dostala nový život díky manželské dvojici The War and Treaty – jejich soulově-gospelový dotek skladbě neuvěřitelně sluší a dává jí šířku i hloubku, jakou v původní verzi neměla. Ve Walls of Jericho se zase Jon hecuje s Joem Elliottem z Def Leppard – dva rockoví matadoři si tu očividně užívají společnou jízdu a výsledkem je asi nejenergičtější okamžik celé desky s krásným old-school rockovým vibem. I Wrote You a Song, která na původní verzi trochu zapadla, tu rozkvétá díky kouzlu současné country hvězdy Lainey Wilson a Living in Paradise, původně napsaná Edem Sheeranem, dostává svěží a hravý nádech díky hostující Avril Lavigne.
Závěr desky patří písni My First Guitar, kterou nakopl téměř o dvě generace mladší Marcus King. Jeho výrazný hlas a přirozený muzikantský instinkt dodávají téhle stadionové baladě novou jiskru a atmosféru, jež připomene období These Days z roku 1995 – dobu, kdy svět ležel Bon Jovi u nohou. Na úplný konec pak přichází skutečná lahůdka: nádherný duet Hollow Man s Brucem Springsteenem. Jonův celoživotní přítel, soused z New Jersey a nekonečná hudební inspirace, s ním sdílí pokorný, upřímný okamžik, který uzavírá album s obrovskou dávkou emocí a lidskosti.
verdikt: 92 %
Bon Jovi ukazují, že i po čtyřiceti letech dokážou překvapit. Forever (Legendary Edition) je vlastně poctou přátelství, vytrvalosti i síle písní. Upřímné, svěží a překvapivě živé album, které si zaslouží respekt. A poslech.