Díky úspěšné crowdfundingové kampani si Vaverková mohla dovolit udělat album přesně tak, jak si ho představovala, bez kompromisů. Přizvala si řadu hostů, z nichž mnoho už spolupracovalo i na Pozdravech z polepšovny. Hudebně se s manželem a producentem Liamem Blomquistem na novince pouštějí do větších experimentů. Ačkoli jde stále hlavně o indie pop, deska je mnohem pestřejší – na jedné straně se pouští i do elektroniky (např. v Nanana a Čápovi), na straně druhé stojí velkolepé orchestrální aranže a mezi tím je i prostor pro klasické písničkářství. Nechybí smyčcové a dechové party, velký prostor dostala i pedálová steel kytara.
Úvodní píseň Krása, která spíše než samostatný song připomíná atmosférické intro, začíná klavírem, postupně se ale otevírá do až orchestrálního zvuku. Jelikož vznikla jako jedna z prvních, dává celé nahrávce i jakýsi koncept. Z velké části je album zachycením hledání krásy i tam, kde je to někdy obtížné, často je to v Berlíně, kde zpěvačka žije. Zároveň tu Vaverková představuje i svůj aktuální, novomanželský pohled na lásku a partnerské soužití. Texty jsou tentokrát velmi osobní, vycházejí z jejích poznámek v deníku, kam si průběžně zapisovala fragmenty myšlenek a zajímavé fráze, které ji napadaly. Jedním z nejsilnějších textů, který takto vznikl, je určitě Ostrov hoří, kde staví do kontrastu exotickou dovolenou s nelehkým děním v osobním životě i ve světě.
Vaverková sama říká, že se v textech vyhýbá kýči, který vidí především v předvídatelnosti. Výsledkem jsou často velmi civilní texty, jako když ve skladbě Čas 2.0 popisuje postupný rozpad přátelství na dálku, a někdy i použití vysoce nebásnických frází, jako když v písni Za tebou popisuje „suchou kůži s červenými tečkami“ nebo když v písni Jiná než ostatní rytmicky opakuje „Co kdybys třeba jednou zkusil držet hubu“. A pokud už kýčovité romantické fráze použije, rovnou si na ně sebekriticky odpoví: „Chce se mi ze sebe blít.“ Jenže to, co by jinde mohlo znít nepatřičně, tady funguje, protože osobitý projev Vaverkové má to kouzlo, že dokáže nechat znít poeticky snad jakoukoli frázi. Podobně to u nás umí třeba Martin Kyšperský.
A když mluvíme o absenci kýče, nelze nezmínit nejkratší skladbu desky, která se jmenuje Po tvym boku, která (podobně jako Krása) nezní ani tak jako samostatná písnička, ale spíše jako součást filmového soundtracku. Textu je tu vlastně jen minimum, tu důležitou emoci dokáže hudba předat i tak, opakující se fráze „My budeme v pohodě, i když si zbudem třeba jenom ve dvou“ říká vše potřebné a vlastně je to mnohem silnější „lovesong“ než řada popovek, které jsou plné prázdných frází.
Psaní anglických textů se Vaverková obvykle vyhýbá, tentokrát ale na albu je jeden anglický song, klidná indie-popovka Mistakes, napsaná ve spolupráci s Ryanem O’Reillym. A je to dobře, protože je to tentokrát bohužel jediná skladba, kde se Vaverková nedržela svého charakteristického vysoko položeného zpěvu a pustila se do jiných poloh, které jí na Pozdravech z polepšovny i naživo tak sluší.
Album se celkově uzavírá na takové klidné vlně, po Mistakes následuje kytarová Co když všechno máme a končí opět klavírem ve skladbě Za tebou. Symbolicky tak opisuje jakýsi kruh, během něhož se zpěvačkou projdeme celou škálu emocí. Nemá smysl hodnotit, jestli je deska lepší nebo horší než debut. Důležité je, že Vaverková s Krásou potvrzuje svou pozici na špičce tuzemské alternativní scény.
Verdikt: 85 %
Na Kráse se Anna Vaverková pouští do větších experimentů, zachovává si ale svůj charakteristický styl. Zasloužené nominace na nejrůznější hudební ceny na sebe pravděpodobně nenechají dlouho čekat.