„Máš selský rozum, ambice, jsi extrovertní a umíš zpívat a tančit?“ Tak zněl inzerát, který si pánové Chris a Bob Herbertovi dali do časopisu The Stage. Měli agenturu Heart Management a nápad rozjet pěveckou dívčí skupinu. Psal se začátek roku 1994 a ze stovek přihlášených dívek jim nakonec z konkurzu vylezla dnes již slavná pětice Mel C, Mel B, Victoria Adams (dnes Beckham), Emma Bunton a Geri Halliwell.
Když se řekne dívčí (ale i chlapecká) skupina, snadno si představíme příběh loutek skákajících na povel manažerů a producentů, kteří všechno připraví a zbývá to jen nazpívat a tvářit se hezky do kamery. A jistě, našli bychom takové skupiny. Jenže Spice Girls, i když vznikly jako typické šoubyznysové klišé na inzerát, se rychle začaly vymykat. Po konkurzu se rychle spřátelily, výrazně se podílely autorsky na každé skladbě a místo submisivních loutek se z nich rychle stala pětičlenná úderná jednotka, která se neostýchala vzít věci do svých rukou.
Demáč v kalhotkách
Děvčata spolu nebyla ani rok a už se vzbouřila. Nebyla spokojená s Heart Management, který nedokázal nic domluvit. Žádné studio, vydávání, rádio, rozhovory, zkrátka nic. Už měly nahrané demáče písní Wannabe a 2 become 1 a chtěly s nimi ven, jenže pasivita manažerů je zastavila na místě. Rozhodly se jít jinam, ale zbývalo vyřešit jeden problém. Nahrávky budoucích dvou hitů zůstaly v kancelářích Heart Management.
„Vůbec nevím, jak to dokázala, šly jsme na to trochu v duchu Bonnie a Clyde. Prý je měla schované v kalhotkách, kdyby se Chris a Bob rozhodli nás nahánět.“ Tak vzpomíná Victoria Beckham ve své autobiografii Learning to Fly na moment, kdy se Spice Girls rozhodly vlastní nahrávky z kanclů firmy jednoduše ukrást. Není pochyb, že minimálně věděly, jak odvést pozornost.
„Nikdy nezapomenu, jak k nám vtrhly,“ vzpomínal v časopisu Music Week tehdejší viceprezident Virgin Records Ashley Newton na okamžik, kdy k nim přišly Spice Girls ucházet se o smlouvu. „Udělaly hrozný rozruch, celou kancelář obrátily vzhůru nohama a byly nezastavitelné, jak mluvily pořád jedna přes druhou.“
Klaplo to, Virgin nabídli Spice Girls smlouvu a mohli se dát do práce na debutové desce. Bylo na čem stavět, už z demáče Wannabe propašovaného ve spodním prádle Geri Halliwell šel poznat potenciál, i když nahrávka byla v této verzi dost odlišná. Stála na úplně jiných hudebních podkladech, vycházejících víc z tehdejšího eurodancu a jako tříminutová píseň moc nedržela pohromadě.
„Měly vymyšlenou hromadu nápadů,“ popsal spoluautor písně Matt Rowe novináři Davidu Sinclairovi, autorovi biografie Spice Girls. „Vůbec nemyslely na nějaký refrén nebo bridge, nedělaly si hlavu s tím, co má jak navazovat. Prostě házely zpěvy, rapy a popěvky přes sebe. My to jen sešili dohromady, tak trochu jako když děláte koláž z vystřihovánky.“
Koláž z vystřihovánky nicméně nestačila a ve Virgin se s Wannabe dost trápili. Pořád jim tam něco nesedělo. A tak přišel Mike Stent, producent, který tehdy dělal s Madonnou a Massive Attack, aby píseň, v níž všichni cítili výtečný debutový singl, dokončil.
„Problém byl, že tam nebyly vybalancované zpěvy,“ pravil v roce 1999 producent v rozhovoru pro Sound on Sound. „Je to hodně svérázný pop, ale zároveň se v tom nic moc nedělo. Moje práce byla vyladit zpěv. To se ukázalo jako velká dřina, i když jsme to nakonec zvládli za šest hodin dodělat.“
Emancipace v popíku
Wannabe vyšla už v létě 1996 jako pilotní singl z chystané desky. Z hlediska šoubyznysu i skupiny šlo o dokonalý singl, který Spice Girls v podstatě kompletně představil světu. Je to chytlavý pop, trochu rozdivočelý, přidrzlý, lechtivý, ale zároveň sebevědomý a emancipovaný. „Jestli chceš být můj milenec, musíš se nejdřív líbit kamarádkám,“ tak zní textařský slogan v refrénu a je v něm dokonale zachyceno to, čím byly Spice Girls tak výjimečné a šly proti zažitým pravidlům. „V devadesátkách byla vlna odporu proti feminismu,“ vyprávěla Geri Halliwell v rozhovoru pro Vice. „Mělo se za to, že ženy už jsou zrovnoprávněné. Já měla o feminismus trochu strach, byly jsme se sestrou první holky v rodině, které mohly studovat. Bylo důležité mezi holky, které chtěly chodit do školy, dostat vzkaz, že už můžou. I kdyby si myslely, že feminismus znamená chlupaté nohy a nenávist k mužům. Doteď panuje předsudek, že feministky nemají radost ze života.“
Dívčí skupiny nebyly nic nového, stačí si vzpomenout na The Supremes v 60. letech, a mohli bychom pokračovat: Ronettes, Pointer Sisters, Bananarama… Jenže šlo o nevinný popík o lásce. Zpívaly o mužích a mužům. Spice Girls byly první dívčí skupina zaměřená na dívčí i dospělé ženské publikum. Přišly s heslem „Girl Power“, tedy Dívčí síla, které provolávaly na autogramiádách, koncertech i v rozhovorech. V Británii navíc tehdy frčela tzv. lad culture, kultura týpků. Britpopové kapely, britská filmová a televizní tvorba (stačí vzpomenout tehdejší snímky Guye Ritchieho nebo Dannyho Boyla) etablovaly přidrzlé hejsky coby archetypální postavy britské popkultury vyvážené do světa, a Spice Girls to konečně prolomily.
Nejde jen o Wannabe, na debutové desce bylo víc hitů s feministickými texty zakamuflovanými do nenáročného popíku. „Když se budeme snažit, kluci i holky se budou cítit fajn,“ zpívá se ve sladkém ploužáku 2 become 1. Nebo další úspěšná píseň, taneční Who Do You Think You Are začíná slovy o závodu ze dna a vzkazuje: věř si, rozbal to, dostaneš se na vrchol, ale neztrácej duši a měj věci pod kontrolou. Spice Girls zpívaly holkám – a holky přesně tohle v Británii zmasírované lad culture chtěly slyšet.
Simon Fuller, mistr marketingu
Na druhou stranu, debutové album by ani zdaleka nemělo takový dopad nebýt Simona Fullera, dnes jednoho z nejznámějších mužů v hudebním průmyslu. V 90. letech dělal manažera Annie Lennox a se Spice Girls začal spolupracovat jen krátce poté, co opustily Heart Management. Dohlížel na smlouvy, mediální aktivity a taky na značku a na ni navázaný nekompromisní byznys.
„Nebral jsem sponzoring jako vydělávání peněz,“ vyprávěl v rozhovoru pro BBC. „Pro mě to znamenalo především být druhým na očích. Když přišla Pepsi s nabídkou na kampaň za čtyřicet milionů liber, říkal jsem si: Hurá, jsou ochotní nasypat takovou sumu do něčeho, co bude v podstatě reklama na mou skupinu!“
A tak už s letním úspěchem hitu Wannabe začaly Spice Girls rozjíždět marketing, který vypukl naplno s vydáním debutu Spice. Cokoli vás napadne, byste velmi pravděpodobně před třiceti lety sehnali se značkou Spice Girls. Sladkosti, oblečení, hračky, kosmetika, deskové hry, dokonce se prodávaly i pánské kravaty. A nešlo o žádné šunty, Fuller si pohlídal, aby každá značka znamenala velké jméno. Když oblečení, tak od Benettonu. Když lízátka, tak Chupa Chups. A pozor, nebavíme se o merchi, který Spice Girls provázel celou jejich kariéru. Řeč je skutečně jen o velmi krátkém, ale intenzivním období debutové desky, protože Spice Girls s Fullerem už rok po jejím vydání rozvázaly spolupráci.
Rozlučka na olympiádě
Příběh alba Spice proto není ani tak vyprávění o výjimečné nahrávce jako spíš výjimečně propracovaném a promyšleném plánu, v němž každý, zpěvačkami počínaje a Fullerem rozhodně nekonče, znal svou roli. A společně dokázali rozčeřit tehdejší hudební průmysl.
Je pravda, že v době vydání alba Spice byla díra na trhu. Británie tehdy neměla žádnou dívčí skupinu a Spice Girls prošlapaly cestu pro All Saints, Girls Aloud nebo Sugababes, což samo o sobě znamenalo oživení tehdejšího ostrovního mainstreamu.
Zároveň šlo o širší společenský jev, kdy Británie evidentně potřebovala někoho jako Spice Girls, aby trochu rozhýbala v britpopu a lad culture zacyklenou popkulturu. I když se skupina po několika letech rozpadla a jen nárazově vracela, její společenský zásah byl enormní a není vůbec divu, že unikátní a historicky poslední vystoupení všech pěti členek proběhlo na závěrečném ceremoniálu olympijských her v Londýně v roce 2012. Spice Girls se skutečně staly jedním z kulturních symbolů Británie, a ať už si o té hudbě myslíme cokoli, Britové jsou na ně doteď hrdí podobně jako na Jamese Bonda nebo Mr. Beana. Předloni, ke třicátému výročí založení skupiny, vydala Britská pošta sérii známek se Spice Girls a letos, ke třiceti letům Wannabe a alba Spice, Britská královská mincovna vyrazila sérii pamětních mincí. To už je safra pocta.