Ať už se považujete za básníka, nebo textaře, základním krokem k napsání básně či textu je téma. Dobře zvolené téma může i lehce banální melodii posunout někam zcela jinam a kýčovitá říkanka může naopak i geniální skladbu zcela zabít… Tento seriál nemá ambici postihnout vše, nicméně snaží se být jednoduchým „návodem“ jak na to, případně souhrnem toho, čeho je lepší se vyvarovat… A pro sichr, autor si nemyslí, že by věděl vše, natož že by to věděl nejlépe na celém světě, neb na to toho ještě stále napsal moc málo…
Inspiraci můžete hledat v literárních dílech, v reálných událostech či v osobních zážitcích. Poslední možností je umělá inteligence, přičemž lepší variantou je, že se jejími výsledky necháte pouze inspirovat, protože ji požádáte o vytvoření souvisejících podnětů nebo diskusi o tématech, což může přinést otevření jiných a třeba zcela překvapivých cest. Naopak zcela definitivní kapitulací je, když si ten text necháte od AI napsat celý. Co zvolíte, je jen a jen na vás a na tom, jak silný máte žaludek, abyste si případnou inspiraci (neb AI sahá pouze do již existujících textů, ze kterých se pokouší vytvořit nový) obhájili…
Takže zpět na počátek. Buď máte načteno, nebo máte silný zážitek, který chcete přetavit v text. Tak jako tak je třeba začít od tématu a z něho odvinout příběh. Pokud to tedy s psaním myslíte vážně, určete si prvně, o čem budete psát. Pro sichr, je to určeno potenciálním textařům, nikoli těm, kdož vyplňují slabiky do melodie a rytmu, jako by luštili křížovku, ačkoli i na ty se časem dostane.
Takže za prvé: Téma a Příběh. Toto určení je důležité proto, aby vám umožnilo zvolit následný žánr, protože pokud si jako téma vyberete holokaust a příběh dítěte v dobytčáku na cestě do nikam, nebude úplně vhodné vzít jako základní formu kupříkladu kuplet. Žánrů je nepřeberné množství, ale opět je třeba vyřešit jedno základní úskalí. A tím je, zda chcete napsat poezii, dětskou říkanku, rozpočítadlo nebo komunální satiru. Jinými slovy – je třeba vědět, na jakého posluchače cílíte. Pokud jste folkař, váš příběh je první pusa a chcete písňový text s formou ABAB, pak se na 99 % míjíte s cílovou skupinou, protože takhle cílíte na konzumenty nejtupějšího rádiového popu. Nic proti popu, každé zboží má svého kupce. Jde jen o to, že byste toto všechno měli mít ujasněno už na počátku.
Čímž jsme se dostali k poslední části všeho, co je dobré mít vyřešené na začátku, a tou je forma. Forma je to, co se do vás v hodinách mateřštiny kdysi pokoušela dostat pančitelka, tedy AA, AB, ABAB, ABBA, … a podobně. I to je dobré si určit dopředu, neb vám to pak dost ulehčí vlastní psaní… Nicméně existuje i takzvaný volný verš. Jenže pracovat s volným veršem v něčem tak striktně rytmicky strukturovaném jako je píseň, je dost těžká disciplína a zvládá ji málokdo. V naší mateřštině s jejími obrácenými přízvuky speciálně. Jedním z mála příkladů, kdy se to excelentně povedlo, je píseň Ty II. z druhého alba Vladimíra Mišíka, což je původně báseň Václava Hraběte Ukolébavka.
Tím bychom uzavřeli první část. Zbytek si necháme na příště…