Píseň Terezy Maškové se dá bezpochyby nazvat vánoční z důvodu řady atributů. Kostelní zvony, stejně jako rolničky v písni prostě nemohou chybět – to je ale specifikum samotného podžánru. Nemít je tam je asi jako hrát ska punk bez bicích. Nebyl by to vánoční song, kdyby se v něm nevyskytovalo alespoň trochu toho vánočního klišé.
Když Mašková zazpívá: „Do dob kdy vál, vítr všech krás / co byly dřív jen mezi náma / pomalu zvrátil je pak čas / zda nechci cítit znovu teplo tvých řas,“ nutí nás to přemýšlet – bohužel ne v pozitivním slova smyslu. Ve strofě s rýmovým schématem AABA máme nejen neúplný rým krás – čas, ale také až archaických slovosledů, za které by se nestyděl kdejaký obrozenec. Co je ten „vítr všech krás“, který v minulosti vál? Jde z řas teplo? Zpěvaččina honba za rýmem a poetikou občas vede ke ztrátě významu. A to je opravdu škoda.
Jestli ale něco klišovité je, tak je to rozhodně videoklip. Řada zpěváků si, o to víc ve malém světě vánočních písní, oblíbilo systém rozdělených klipů: v jeden moment sledujeme emotivní příběh, abychom v moment druhý sledovali zpívajícího interpreta nebo interpretku. Tereza Mašková nám zde naservírovala něco obdobného: v jedné části Mašková zpívá, aby divák ve druhé sledoval, jak s bývalou láskou provozuje ty nejkýčovitější vánoční aktivity – zdobení stromku, objímaní se, mezitím co drží prskavky (!), nebo balení dárků. Neříkám, že by měl muž v klipu pít pivo, koukat na fotbal a prdět do gauče, dohromady je tam ale té vánoční pohody možná až moc.
V komentáři na YouTube zpěvačka píše, že by tuto píseň „především ráda věnovala všem, kterým o Vánocích někdo schází.“ Píseň je velice povedená a asi jedna z nejlepších z těch, které jsem doposud v této sérii glosoval. Do mého žebříčku nejposlouchanějších písní na streamovacích platformách asi nedostane, když ji ale uslyším v autě nebo obchodním centru, nebudu okamžitou mít potřebu myslet na slunné červencové dny.