Předchozí album After Laughter nasadilo laťku vysoko. Kritici v recenzích nešetřili chválou a fanoušci se mohli dát do tance. Šlo totiž o album hodně ovlivněné synthpopem a new wave. Nebylo to úplně disko, ale synťáky hrály prim a právě ta dotažená změna ve zvuku i skládání posluchače fascinovala. Synťáky jsou v módě, kdekdo chce znít retro, ale často si na pokusu změnit zvuk vyláme zuby nebo zní jako křečovitý nostalgik. Paramore na After Laughter propojení retra, synthpopové taneční polohy a kytar podali tak přirozeně, jako kdyby to hráli odjakživa.
Navázat na takovou nahrávku není sranda a je třeba ocenit, že Paramore nechtějí ždímat starý úspěch. Ba naopak, After Laughter berou jako uzavřenou kapitolu a chtějí předvést zase něco nového. „Je to jako léto a zima,“ popsala Williams pro NME rozdíl mezi deskami After Laughter a This Is Why. „Když je zima, nemůžete se dočkat, až si zapotíte kulky, a v létě si zase říkáte – do prdele, tohle nesnáším!“
Je to sice trochu zvláštní přirovnání, ale zpěvačka následně doplnila: „Když jsme dodělali After Laughter, říkali jsme si: Oukej, tohle jsme zkusili a nakonec si to sedlo a dopadlo to skvěle. Tak se pojďme podívat, co můžeme podělat dál.“
Titulní singl je retro od prvních taktů.
Retro i sólově
Že Paramore nic nepodělali, a naopak tvůrčí posun opět podali přirozeně, dokazuje už titulní singl This Is Why. Zase je to retro, ale jde ještě trochu dál, kombinuje prvky sedmdesátkového psychedelic rocku a současných indie kytarovek. Atmosféře přidává i stylizovaný klip. Williams proměnu popsala, když vzpomínala na období po vydání After Laughter: „Taylor (kytarista) často říkával věci jako: Bože, mně tak chybí kytary! A tak jsme skončili u toho, že jsme hodně poslouchali starší muziku, na které jsme vyrůstali a která nás inspirovala.“
Z prozatím vydaných singlů a aktuální stylizace se zdá, jako kdyby Paramore v retru frčeli odjakživa. Ale tak to není, jen se jako kapela postupně vyvíjeli a k sedmdesátkovému retru nedospěli jen tak. Neřekli si, že to teď udělají takhle. Minimálně Zac Farro už podobnou stylizaci zkoušel v rámci svého (možná trochu nedoceněného) projektu HalfNoise a zvukově se tomu, co slyšíme u nových Paramore, dost přiblížil.
A zase ten covid…
Jako první singl zvolila kapela This Is Why, skladbu, na které paradoxně pracovala až na závěr a Williams už ze sebe texty trochu ždímala. „Abych byla upřímná,“ popisovala při vydání singlu, „už jsem byla z psaní textů fakt unavená, ale Taylor mě a Zaka přesvědčil, ať zamakáme ještě na tomhle nápadu. A nakonec nám z toho vylezla titulní skladba celé desky.“
Asi nepřekvapí, že Williams ve svém textu, tak jako řada dalších hudebníků, reflektuje zkušenosti z posledních let: „Shrnuje tu plejádu komických emocí, tu horskou dráhu žití v roce 2022 už jenom proto, že jste přežili poslední tři nebo čtyři roky. Řekli byste si, že po přežití pandemie posraných biblických rozměrů a vystavení hrozbě osudu umírající planety v sobě lidi najdou ochotu být k druhým třeba milí nebo empatičtí nebo tak něco.“
U třetího singlu se fanoušci na Twitteru bavili hledáním kryptických vzkazů.
This Is Why kromě cédéčka a digitálu vyjde i na vinylu a kazetě. K desce naplánovali Paramore velké turné po Severní a Jižní Americe s krátkým skokem do Británie a jako předskokany přizvali třeba Foals nebo Bloc Party, k jejichž zvuku se taky hrdě hlásí. Hayley Williams má dokonce k desce Silent Alarm od Bloc Party osobní vztah, jak prozradila v podcastu Everything is Emo: „Tu kapelu jsme milovali, já i všichni mí kámoši, a vždycky mi připomíná dobu, kdy jsem dělala řidičák. Dostali jsme zálohu za naši první desku, tak jsem zaplatila mámě za to, aby na mě přepsala svou starou Mazdu 626. Myslím, že to byly asi tři tisíce dolarů. Pojmenovala jsem ji Miss Anne, celou jsem ji oblepila samolepkama a pouštěla jsem v ní dokola Silent Alarm. Tehdy jsem ji měla nejraději, na té desce není jediná špatná skladba.“
Paramore mají celkově k britské scéně velmi pozitivní vztah. V rozhovorech k nové desce kromě Foals a Bloc Party zpěvačka jako inspiraci zmiňovala i The 1975, Wolf Alice nebo Arctic Monkeys. A je pravda, že zatímco původní punkrockový zvuk Paramore můžeme považovat za typicky americký a svým způsobem symbolický pro MTV počátku tisíciletí, na posledních deskách se k britské indie scéně rozhodně přiblížili.
Dokonce natolik, že Paramore v roce 2004 a 2023 zní vlastně jako dvě odlišné kapely. A přitom je pořád bezpečně poznáte na první poslech.
I bubeník Zac Farro jel sólově retro.