Ďábelský nástup
Crazy Train (1980)
Rok 1980 byl rokem přitvrzených kytar. Judas Priest vydali British Steel, Black Sabbath Heaven and Hell, debutovali Iron Maiden, AC/DC přišli s Back in Black. Silná konkurence, ve které se ovšem Ozzy s debutovou sólovkou Blizzard of Ozz neztratil. Už první singl Crazy Train s ďábelským halekáním na úvod a následně nekompromisním riffem Randy Rhoadse dávaly tušit, že Ozzy svou roli pána temnot bere od podlahy. Na hitparády to nebylo, ale jako debutový singl zaujal Crazy Train výtečně. Dodnes se v metalových anketách o nejlepší skladby umisťuje vysoko a díky téměř půl miliardě přehrání na Spotify jde s přehledem o nejposlouchanější Ozzyho píseň.
Magie vítězí nad politikou
Mr. Crowley (1980)
Druhý singl z debutové desky je co do vlivu stejně zásadní jako Crazy Train. Sólo Randyho Rhoadse dodnes vzývají kytaristé po celém světě, Ozzymu se navíc povedla ještě větší temnota v textu. Zatímco v Crazy Train trochu prvoplánově komentoval studenou válku, Mr. Crowley už míří rovnýma nohama do magie, ezoteriky a okultismu. Aleister Crowley byl anglický mystik, jehož knihy vyhledávala řada následovníků fascinovaných myšlenkou temných sil za hranicí racionálního světa. Ozzymu toto téma sedlo báječně, ale hlavně – fanoušci mu to zaujetí věřili a nebrali to jako hru na efekt.
Čistý metal
Bark at the Moon (1983)
První studiovka bez zesnulého génia Randyho Rhoadse. Ten vycházel částečně z nachrchlaných sabbatovských kytar, nový kytarista Jake E. Lee přinesl do kapely zvuk odpovídající tomu, co tehdy frčelo. Bark at the Moon je čistý stadionový metal, prakticky esenciální skladba žánru v první půlce osmdesátek. Době odpovídá i text o příšeře vracející se ze záhrobí, tehdejší popkultura byla podobných přímočarých hororů plná. Skladbu doprovází vůbec první Ozzyho videoklip, ve kterém se zpěvák v roli šíleného vědce proměňuje ve vlkodlaka a parafrázuje příběh doktora Jekylla a pana Hydea. Typický Ozzy.
Úspěch i problémy
Shot in the Dark (1986)
Trvalo to šest let, než se konečně dalo říct, že Ozzy začal mít komerční úspěch. Shot in the Dark je první skladba, se kterou se dostal do žebříčku Billboard Hot 100, velmi opatrně se začínal hrát i v jiných zemích mimo angloamerickou scénu. Zvukově jde do té doby o nejměkčí Ozzyho singl. Je to díky tomu, že skladba původně vznikla pro kapelu Wildlife, která tehdy hrála typicky osmdesátkový mainstreamový rock. Nikdy ale oficiálně Shot in the Dark nenahrála, takže když její basák Phil Soussan přešel k Ozzymu do kapely, skladbu společně předělali. Pochopitelně k nelibosti zbylých členů Wildlife. Problémy s autorstvím způsobily, že Ozzy Shot in the Dark navzdory jejímu komerčnímu úspěchu později na kompilacích raději vůbec nevydával.
Světová hvězda
No More Tears (1991)
Ve stejném roce, kdy Nirvana vydala Nevermind, se celosvětového úspěchu konečně dočkal i Ozzy. Nejen že se deska No More Tears skvěle prodávala, ale obsahovala hned několik singlů, které se dostaly do hitparád na obou březích Atlantiku. Titulní No More Tears je se sedmi a půl minutami vůbec nejdelší skladba, jakou kdy Ozzy sólově nahrál, a pro rádia vyšla ve zkrácené verzi. Ačkoli píseň vznikla spíš mimovolně během jamování doprovodné kapely, Ozzy ji později označil za dar od Boha. Byl si dobře vědom, že mu pomohla vykročit z metalové scény k mnohem širšímu publiku. To se zde seznámilo i s kytarou Zakka Wyldea, který na předchozí desce nahradil Leeho a v němž Ozzy našel svého parťáka snů.
Byl by ploužáček?
Mama, I’m Coming Home (1991)
Jedna z nejznámějších power balad historie. První Ozzyho singl, který hrála rádia na všech obydlených kontinentech. A slogan, co už nikdy nedostanete z hlavy. Mami, vracím se domů. Ano, je to sice ploužáček, ale jaký! Pro svou procítěnost ho dodnes hrají mainstreamová rádia a vyhnout se mu nedá ani na vesnických diskotékách. Jde o druhou nejpřehrávanější Ozzyho skladbu na Spotify, kde má úctyhodných 150 000 000 poslechů. Navzdory romantické náladě si Ozzy ze dvou verzí klipu vybral tu, která mu víc připomínala Smells Like Teen Spirit. Nebyla to náhoda, obě videa režíroval Samuel Bayer.
Ozzy + Lemmy = VSL
Hellraiser (1991)
Jeden z vrcholů desky No More Tears, který Ozzy bůhvíproč nevydal jako singl. Hellraiser složil spolu s Lemmym a Zakkem Wyldem, Motörhead nakonec píseň o rok později v trochu syrovější verzi nahráli a vydali na singlu. Ozzyho verze se sice pohybovala pod radarem hitparád, přesto si našla cestu k širšímu publiku. Dostala se jako znělka do wrestlingu i do několika počítačových her. Motörhead skladbu vytěžili komerčně víc, vydali ji opakovaně a doprovodili ji klipem. Loni se obě verze dočkaly oficiálního mashupu, kterým Ozzy oslavil třicet let od vzniku písně a zároveň vzdal hold zesnulému Lemmymu.
Buďte opatrní
Dreamer (2001)
Z hlediska světových hitparád vůbec nejúspěšnější Ozzyho píseň. Bodovala v místech, kde se dřív nehrál, kde se dřív hrál, tam se vyšplhala výš než předchozí singly. Jednoznačně táhla prodeje desky Down to Earth, i když jde o poněkud patetickou baladu o osudu světa. Možná proto po ní hitparády tak skočily. Ozzy v textu apeluje, abychom si nezničili tu naši planetu. O pár let později sebevědomě prohlásil, že Dreamer je pro něj to samé, co pro Lennona Imagine. Není důvod mu to nevěřit, ale už měl lepší balady.
Comeback jako krvavé víno
Under the Graveyard (2019)
Ordinary Man byla pozoruhodná comebacková deska. Ozzy totiž od dob Ozzmosis nenatočil autorsky silnou nahrávku. Nyní oslovil o dvě generace mladšího Andrewa Watta a společně přišli s albem plným temnoty, rázných kytar i emocí. První singl Under the Graveyard doprovodil silný videoklip. V něm se ocitáme v roce 1979 a sledujeme temné období, ve kterém se Sharon snaží Ozzyho vymanit ze sevření drog a alkoholu a nasměrovat ho konečně k sólové dráze.
Upřímné dojetí
Ordinary Man (2019)
Nejsilnější skladba z už tak dost silné desky. Ozzy se spojil s Eltonem Johnem a utvořili dvojici rockových kmetů, kteří bilancující skladbou Ordinary Man dojali snad každého, kdo se do jejich společného notování alespoň na chvilku zaposlouchal. V té skladbě je všechno – příběh, gradace, emoce, vzpomínky i nezpochybnitelné muzikantské umění. Pokusů dostat tohle všechno do jedné skladby slyšíme desítky za rok. Ale jedině Ozzy a Elton mohli suverénně přijít a říct: „Hele, takhle se to dělá.“