Dalibor Janda v oplzlé písni Pusť k milování rádio zpívá: „Pusť k milování rádio / ať není slyšet láska k sousedům / ať o nás neví celý dům.“ A teď Richard Krajčo ve skladbě Vohul basy: „Rozpalme to pěkně za dne / ty vohul basy, ať klidně spadne dům / vzdor všem sousedům.“ Že by to tu už někdy předtím bylo? A to je jen začátek. Ve skladbě Co bude pak havířovský bard rýmuje spát / hrát / dát / hřát a v baladické písni Do nebe se propadám neustále dokola opakuje „a tak dávám sázku / na tvoji lásku“. Ne že by pořád neuměl napsat zajímavý a hezký obraz. Umí. Ale kadence textařských klišé je na Halywůdu nakupená nad únosnou míru a já se upřímně divím, že Krajčovi nikdo za ty měsíce, ba možná roky, kdy nové skladby vznikaly, neřekl: „Richarde, ty vole, s láska / sázka budeš pro smích.“ Nestalo se, je to venku a na Halywůdu to s textařstvím nejde z kopce, pod ním se přímo propadla podlaha.
Z hudebního hlediska lze u Kryštof sledovat výrazný posun k ryzímu tanečnímu poprocku. Halywůd je taneční deska, až na pár balad od začátku do konce. V těch horších případech to zní jako Michal David, ale najdou se i povedené skladby. Hned teď (Pojď být světlometem) je přesně ten typ písně, kterou si parta pustí cestou na Lipno, aby se správně naladila. Titulní Halywůd je stadionový hit na první dobrou, který v rádiích ještě pár let zůstane. A mile překvapí i Hvězdáři se Simou Martausovou z Radošínského naivného divadla, který přidává do družiny československých popových duetů další kousek a patří rozhodně mezi to lepší, co jsme za ta léta slyšeli. Jenže těch pár písní je málo na to, aby desku udržely jako celek, kvalitou je příliš rozkolísaná a těží hlavně z toho, že tu podobný střední proud nikdo nehraje.
Richard Krajčo tančí na prázdném parkovišti, protože přesně to je český taneční poprock v roce 2021. Celkem slušnou taneční desku Potmě jsou všechny kočky černý svého času vydali Mandrage, od té doby dlouho nic, až teď je tu Halywůd. Je to škoda, prostor by tu byl a publikum odkojené tradiční českou tancovačkou by si zasloužilo pokropit trochu čerstvější vodou. Kryštof se o to pokusili, což bychom měli ocenit. Ale kvůli úděsným synťákovým plochám jak z Televizního klubu mladých a šílené kadenci textařských klišé přišli jen s další náloží pocukrované popiny, na kterou se alespoň dá tleskat na druhou dobu.
Hodnocení: 55%