Mogwai do Prahy přivezli své letošní album The Bad Fire a hned od úvodní God Gets You Back bylo jasné, že v Praze nezažijeme obyčejný koncert, ale spíš sonickou zkoušku vytrvalosti, katarzi i opojení.
Publikum se hned od prvních tónů ocitlo v epicentru zvukového ohně. Tři kytary, valivá basa, neúprosné bicí Martina Bullocha vytvářely dynamiku ve v typickém stylu Mogwai (klidně - hlasitě - klidně - ještě hlasitěji) s chirurgickou přesností. V jednu chvíli křehká, snová repetice, v další pak neúprosný hlukový útok, při němž jste cítili, jak se vám chvějí vnitřnosti. Byla to exploze, která nestrhávala jen sluch, ale působila téměř fyzicky.
Setlist přinesl průřez tvorbou i silnou dávku novinek. Když se pak Stuart Braithwaite chopil mikrofonu v Ritchie Sacramento, nebo Barry Burns zkreslil hlas vokodérem ve Fanzine Made of Flesh, šlo o výjimečné okamžiky, kdy Mogwai ukázali i svou „písňovou“ tvář. Publikum je odměnilo ovacemi, ale kapela se jinak držela v typickém módu – žádná velká gesta, žádné projevy, jen absolutní soustředění na hudbu.
Finální blok smetl Lucernu jako temný rituál. We’re No Here připomínalo armageddon, vrstvený hluk kytar a feedbacků působil jako zvuková stěna, kterou nejde prorazit. A i když po 70 minutách odešli a nechali nástroje dunět, všem bylo jasné, že se vrátí. Přídavek? Čtvrthodinové provedení My Father, My King, oslnivá kytarová smršť, která definitivně zpečetila večer jako výjimečný zážitek, na který budou přítomní rádi vzpomínat.
Mogwai v Praze znovu potvrdili, že jsou kapelou, která umí přetavit koncert v čistě existenciální zkušenost, kdy v publiku zanechají jak hudební krásu, tak pocit katarze.
Ještě než se na pódium dostaly hlavní hvězdy, večer odstartovala Kathryn Joseph. Na pódium se postavila s číší červeného vína a odzbrojující upřímností. V černém oblečení, s bílými teniskami a rudou rtěnkou, působila civilně, ale od prvních tónů přetavila jednoduchost do hloubky.
Její hlas, syrový a zranitelný, se vpíjel do minimalistického klavíru a syntezátorů Lomonda Campbella, jenž její zpovědi transformoval do éterických krajin. Byla to hudba o životě a smrti, o bolesti a sobectví, o krutých obrazech, které se vynořují z jejích textů – a publikum naslouchalo v napjatém tichu.
Z letošního alba We Were Made Prey, které tvořilo páteř prvního pražského vystoupení Kathryn Joseph, zazněly skladby jako temné zpovědi, občas okořeněné nečekanými tanečními polohami. Nejlepší Roadkill působila děsivě i křehce zároveň.
Katrhyn Joseph v Lucerna Music Baru ukázala, že i v minimalistickém provedení dokáže vyvolat emoce, které zůstávají dlouho po posledním tónu. Byla ideální předzvěstí pro Mogwai – klid před bouří, ticho, z něhož vzápětí vzešel hlukový oheň.
Hodnocení: 90 %
Mogwai, support Kathryn Joseph
14. září 2025
Lucerna Music Bar, Praha
Setlist:
- God Gets You Back
- Hi Chaos
- I'm Jim Morrison, I'm Dead
- Mix
- Rano Pano
- Pale Vegan Hip Pain
- Ritchie Sacramento
- Fanzine Made of Flesh
- Auto Rock
- 2 Rights Make 1 Wrong
- We're No Here
- Lion Rumpus
Přídavek
13. My Father, My King