Koncert ukázal, v čem je podstata úspěchu Horkýžů v Česku. Slovenské kapely si tady jen těžko vydobývají úspěch, ale téhle pětici se to povedlo už prvním albem v roce 1996. Ostatně první píseň z první desky Horí ti maštal vystoupení kapely uzavírala. Jedna z nejoblíbenějších punkových hymen.
První, co u Horkýže Slíže zafunguje, jsou samy písně. Jsou prostořeké, stručné, mají humor někdy až cynického rázu. Kapely většinou staví program tak, že méně známé písně prokládají tu a tam nějakým velkým hitem, dělají to i oni, ale v jejich případě to bylo zbytečné – od úvodního Emanuela Bacigaly až po závěrečné tři perly A ja sprosta/Horí ti maštal/Malá Žužu odzpívalo publikum všechny písně, ať byly více či méně známé. LAG Song dozpívalo publikum úplně bez Kuka. A slyšet, jak tři tisíce lidí zpívají sborem „do prdele“, to je taky velký zážitek. No, ono to slovo zpívat není v tomto případě úplně nejvýstižnější.
Horkýže Slíže se i přes nějakých pětatřicet let existence na rozdíl od řady jiných punkáčů neposunuli z punkové pozice do pozice pub rockové. Pořád je to nadupaný rock’n’roll. I když to tak nevypadá a kromě Kuka jsou všichni poměrně statičtí, hrají dodnes s obrovským nasazením a energií. Koncert to přesvědčivě ukázal – Kukovi bylo jen málo rozumět, ale energie, kterou před sebe tlačil do publika, byla tak silná, že se už při první skladbě utvořil mezi diváky zběsilý mosh pit, který během vystoupení narostl do mohutného rozměru.
Třetím důležitým rysem koncertu byla pozitivita. S Horkýže Slíže se dá jen radovat a užívat si legrace. I při těch nejzběsilejších tancích se lidi na sebe smáli. Tak jsi mi dupnul na nohu – no, a co, kámo? Kapela vysílá k posluchačům signály, že svět, ať je takový nebo makový, je jen jeden a stojí za to si ho užít. Chtělo by se říct, že kapela si nejvíc užívala v nekonečných kodách jednotlivých skladeb. To byl největší bugr. Několikrát se zdálo, že konec je delší než skladba sama.
Takže koncert Horkýže Slíže by se dal nazvat velkým mejdanem s rysy organizovaného chaosu. Všichni od první řady až po pijáky Budvaru u výčepu padesát metrů od scény, na které kromě kapely nebylo nic, žádné projekce nebo opony, se cítili free a v pohodě. Takže jestli se vám bude zdát, že toho na zádech nesete až k padnutí, jděte na nejbližší koncert Horkýže Slíže a všechno se vám odlehčí. Aspoň na těch osmdesát minut…
A to se Kuko už od konce první písničky neustále ptal: „Chcete ještě?“
28. července 2026, Prague Open Air, Areál 7