Obrázek k článku NAŽIVO: Raye se vrátila do Prahy ve špičkové formě. Jenže ji zradil zvuk
| Michael Švarc | Foto: Pavla Hartmanová

NAŽIVO: Raye se vrátila do Prahy ve špičkové formě. Jenže ji zradil zvuk

Britská hudebnice Raye pěje, jako by to byla nejlehčí věc na světě. Zcela nenuceně klouže mezi žánry i polohami, a ještě u toho působí civilně. A i když byla její pražská repríza velkolepá a potvrdila všechny zpěvaččiny kvality, na výsledném dojmu se poněkud negativně podepsal zvuk. Přepálená dechová sekce totiž místy pohltila, co šlo.

Že Raye vládne velkým hlasem, bylo jasné každému, kdo 28letou britskou zpěvačku už nějaký ten pátek sleduje. A také těm, kteří ji před dvěma lety viděli coby čerstvou ostrovní senzaci a držitelku šesti Brit Awards na festivalu Metronome. Tehdy jsme jejímu koncertu dali nekompromisních sto procent. A zaslouženě. Uvedla se jako interpretka, která staví do popředí hudbu a k oslovení publika nepotřebuje nic dalšího: žádné efekty, promyšlené projekce, zkrátka jen svou personu, hlas a šikovné muzikanty, o které se může opřít.

Tohle všechno přivezla v neděli i do pražské O2 areny. Početný big band hrál s nadšením a do puntíku přesně. Jenže nakonec zpěvačku tak trochu převyšoval a mnohokrát její hlasovou gymnastiku úplně zazdil. Když Raye pěla v nižších polohách, nešla slyšet prakticky vůbec, jakmile se vrhla do výšek a protnula pevnou hradbu dechové sekce, koncert se hned prozářil a nabral na dynamice.

Obecně vystoupení příjemně odsýpalo, přestože někomu by mohlo vadit, jak moc je Raye upovídaná. K publiku ovšem nepromlouvá prostřednictvím naučených frází, které by byly jen na efekt. I to se vlastně ukázalo už na Metronomu, kde zpěvačka vysvětlovala pozadí vzniku svých písní a snažila se divákům více přiblížit dění za oponou. Dělala to i tentokrát, a přesto během dvou hodin odehrála asi 25 písniček, dynamika tedy v tomto ohledu nijak zásadně neutrpěla a diváci si užili primárně hudbu.

Díky většímu prostoru nebylo tempo tak vražedné jako před dvěma lety na Metronomu, kde Raye do publika sypala jednu písničku za druhou a koncert gradovala takovým způsobem, že po konci odcházeli všichni v němém úžasu a bez dechu; samozřejmě v dobrém. Takový wow efekt se bohužel málokdy dostaví i podruhé, což ovšem není chyba interpretů. Jde spíš o kouzlo okamžiku, a to tentokrát i vlivem horšího zvuku tak silné nebylo.

Raye samozřejmě stále dostává do kolen tím, jak umí přepínat mezi jazzovou zpěvačkou, operní divou a obyčejnou pokornou holkou, se kterou se hudební průmysl zrovna nemazlil. A že po strop zaplnila O2 arenu coby nezávislá umělkyně, která se navíc nepohybuje v ryzích popových vodách, je prostě úctyhodné. Velký prostor přitom dokázala svou osobností i suverénním projevem zcela opanovat.

Hodnocení: 80 %

Raye – O2 arena, Praha, 25. ledna