Kromě jediného přídavku (Po písmenku) se koncert vztahoval především k jeho loňské desce Kam a za čím, která kandidovala i na Cenu Anděl v kategorii Slovenské album. Nutno dodat, že byl ve skvělé kondici. Aby ne s podporou tak výborné kapely.
Doprovodnému týmu dominoval podle očekávání kytarista Juraj Burian, schopný často jen několika tóny citlivě dokreslit atmosféru písní. Posluchači si užili i příslovečně jemné Hammelovy semiakustické doprovodné kytary, ale hlavně se nestačili divit zpěvákově vitalitě. Když to trochu žertem přeženeme, z tohoto pohledu je šestasedmdesátiletý Pavol Hammel slovenskou obdobou stejně nezničitelné Marie Rottrové. Až na to, že jeho až vyprávěčský přístup k písním není tak náročný. Ale i tak z něj sálala lehkost, důvěryhodnost a schopnost hlasem přesně vyjádřit emoce, které si písně vyžadovaly.
Kdo čekal Medulienku nebo Učitelku tanca, byl asi zklamán. Hammel nežije z minulosti. Jeho současná autorská tvorba směřuje dvěma na první pohled různými směry, které se ale prolínají s až nečekanou přirozeností. Prvním z těchto směrů je elektrifikované písničkářství, jež vzdáleně připomíná svou hořkosladkou náladou člověka, který si myslí, že až na stará kolena poznal, o čem je život, a umí si jeho poslední kapky užívat, poslední Dylanovu řadovou desku Rough and Rowdy Ways. „Každý deň sa stane niečo krásne/Aj keď to možno nezbadáš/Na svet prídu noví ľudia/ Planéty sa stále krútia/ Zem polieva z výšky iný
dážď/ Veď to nie je dôležité…“ říká ve stěžejní písni alba Kam a za čím.
Druhý směr trochu překvapil. Blues rock! Ono se to docela hodí ke zmíněné atmosféře starého, moudrého muže. A když jeden z hostujících kytaristů Péci Uherčík v písni Túto noc spustil elektrické blues, byli jsme rázem v sedmdesátkách, v době, kdy se pojil rock, písničkářství a blues do jednoho emocionálně silného celku. Bluesrocková linka, která si mimochodem dobře rozuměla s melodickým písničkářstvím, vrcholila jamem, v němž se Hammel obklopil vedle Buriana ještě dalšími třemi kytaristy, saxofonistou a vokalistkou Andreou Zimanyovou a na bázi svých písní dovolil muzikantům, aby se předvedli a s chutí si zasólovali. Koncertu to dodalo velmi příjemnou, bezprostřední atmosféru.
Písničky z alba Kam a za čím stojí na silných výpovědích. Koneckonců, jména jeho dvorních textařů – Kamila Peteraje a Borise Filana – jsou už léta garancí velké poetické kvality. K nim se tentokrát připojil Marián Zima, jehož písně Kamarátka noc a Keď sa nikto nedíva patřily k tomu nejsilnějšímu, co Hammel předvedl: „Niekedy, keď sa nikto nedíva/ Presne podľa hesla/ Hlavne nenápadne/ Akoby mimo dianie/ Trošičku vzpomnem dlane.“
Na Medulienku, nejslavnější Hammelův hit, fakt nemuselo dojít. Hammelův život už je někde jinde. A náš taky. Krásný koncert!
Pavol Hammel, 22. říjen 2025, Praha, Divadlo U Hasičů
