V roce vydání (1998) deska znamenala nový pohled na dobu minulou. Zúčtování s minulostí. Ano, stálo to ještě před deseti lety za houby, dobře to víme, ale už je jiná doba, my žijeme teď a na to, co bylo, se díváme s nadhledem. Možná tak uvažoval leader kapely Robert Nebřenský, když dával dohromady songy pro své tehdejší opus magnum.
Vltava křest nového vydání alba pojala správným způsobem, který k takovým akcím patří. To znamená, že v první polovině koncertu přehrála naživo celou slavnou desku a v druhé přidala pár svých nejslavnějších songů plus několik písní ze svého špičkového posledního alba Spass muss immer sein.
Vystoupení začalo pozoruhodnou koláží písní Beatles, do níž se prolínaly čtyřicet let staré citáty z různých tehdejších politických projevů. Z typického riffu Come Together se pak vynořila samotná Vltava s titulní písní alba. A když pak po rozkošném provedení songu Když se zajíc zamiluje do kozy spustila kapela Konečně volnej a František Svačina předvedl brilantní sólo na klávesy, bylo vymalováno. Skupina a narvaný sál se proměnili v jeden celek.
Nutno říct, že Vltava se představila ve vynikající formě. Sound byl perfektní, muzikanti hráli jako o život a přitom s lehkostí, kterou si nadhledový styl Vltavy vyžaduje. V provedení naživo ještě víc vynikne zvláštní lehkonohý mix humoru, jemné ironie, nostalgie i aktuální živelnosti, bezprostřednosti a hravost. Některé takové věci se normálně u kapel vylučují, ale ne v tvorbě Vltavy.
Neobvyklý break v půlce programu představovala závěrečná skladba alba Marx Engels Beatles, reklamní parodie Kouzelná lžička Bulsara. Ta se nejspíš nedá naživo hrát, takže kapela v té chvíli ustoupila do pozadí a nechala naplno vyznít promítanou klipovou verzi pověstné parodie, považované za jeden z nejúchylnějších klipů, které kdy byly v Čechách natočeny. Projekce přinesla i sekundární efekt – tak takhle vyhlíželi Nebřenský a spol. před skoro třiceti lety?
Pak už přišel kultovní song Kapitán Pejsek a po něm nenásilné výlety do popu, fusion music, reggae, latinské hudby, prostě část běžné vltavské koncertní produkce, Jestliže první polovina vystoupení, složené většinou z písní, které kapela běžně nehraje, potěšila svou sehraností, v druhé části se Vltava předvedla jako dokonale provázaná muzikantská parta, schopná zahrát cokoli od tvrdšího rocku přes reggae a latinu po střední proud.
Ještě jedna věc stojí za vypíchnutí. Robert Nebřenský jako moderátor vlastního koncertu. Naprosto ideální práce – vtipný, vždy k věci, aktuální, když si o to program říkal. Umět říci nonšalantně a se vtipem, že v předsálí čeká na lidi „merč“, aniž by to působilo propagačním dojmem, to se fakt neslyší. A přitom se o to snaží každá kapela.
Inu, byl to hezký koncert.
Vltava, 22. leden 2025, Palác Akropolis, Praha