Volba předskokana pro pražský koncert Lennyho Kravitze nebyla příliš šťastná. Seun Kuti se svým afrobeatem a jednoduchými repetitivními motivy rockové publikum spíše uspával. Náladu nejdříve moc nevylepšil ani Lenny svým bezmála půlhodinovým zpožděním. Když už ale na pódium konečně dorazil, večer nabral úplně jiné grády.
Kravitz se spolu s jádrem své kapely vynořil z husté pódiové mlhy a začal skladbou Bring it On, na kteoru navázal jako kazatel rock’n’rollu – Minister of Rock’n’Roll. Zvuk byl hned od začátku řádově lepší než u Kutiho – monumentální, hlasitý a zároveň jasně čitelný. Kravitz aktuálně jede turné přímo pojmenované po jeho povedené nejnovější desce Blue Electric Light, setlist byl ale spíš takovým průřezovým best of jeho diskografie. Z novinky zazněly celkem tři skladby, včetně nářezové Paralyzed.
Kravitz hodně těží z určitého kultu osobnosti a bylo to vidět na nadšených reakcích mnoha fanynek i na celkovém projevu. Po pódiu se pohyboval se sebevědomou kočičí elegancí, jako kdyby mu patřilo, a ono to tak vlastně opravdu bylo. Pódium i zbytek haly a lidí v ní. Mezi písničkami nikam nespěchal a vždycky spokojeně nasál pozitivní energii z publika. Když ho zaujala jedna obzvlášť hlasitá skákající fanynka z blízké tribuny, rovnou jí věnoval následující písničku Honey.
Neznamená to. že by vystoupení stavěl pouze na tom, že je i v šedesáti stále sexsymbolem a oblečení nakupuje bez ohledu na to, které je pánské a které dámské. Lenny dvě hodiny v kuse podával skvělé pěvecké výkony, v průběhu večera vystřídal kytaru, baskytaru a piano a vystřihnul i několik sól, za která se nemusel stydět ani vedle vynikajícího kytaristy Craiga Rosse, který ho dlouhodobě provází.
Ačkoliv nebylo nejmenších pochyb o tom, kdo je hlavní hvězdou večera, Kravitz si neuzurpoval všechnu pozornost sobecky pro sebe. Nechával vyniknout i své spoluhráče, kteří pro něj evidentně jsou mnohem víc než jen nájemnými muzikanty. Bylo to vidět na všem od outfitů, přes prostor na pódiu až po děkovačky. A platilo to především pro jádro kapely – do Jimmyho Page stylizovaný excelentní kytarista Craig Ross, výborný basák Hoonch „The Wolf“ Choi se stylovým kloboukem s širokou krempou a skvělá mladá bubenice Jas Kayser, kterou vyzdvihoval už loni na Colours Ondřej Bezr.
Během koncert se ještě průběžně objevovali a mizeli dva vokalisté, klávesák a tříčlenná dechová sekce. Když Lenny představoval kapelu, potvrdilo se, že jeho snaha "sdílet lásku" publika se spoluhráči funguje a fanoušci ji chápou. Třeba bubenice sklidila snad největší aplaus ze všech, a to ještě než Lenny vůbec řekl její jméno.
Celý koncert měl propracovanou, působivou doprovodnou show postavenou na blocích obrazovek. Někdy se spojily v několik velkých ploch, jindy se rozpadly mřížky obdélníků se záměrně mírně asynchronním obrazem, takže to působilo jako obří stěna televizorů. A ještě jindy se obrazovky zase zhasly úplně a prosvěcovaly je reflektory za nimi. Působivé.
Někde za polovinou koncert trochu zpomalil, aby pak vrcholil silným blokem největších hitů. Nechyběla samozřejmě Fly Away a základní set končila skvělá riffová pecka Are You Gonna Go My Way. Hezky jen ve čtyřčlenné sestavě, stejně jako koncert začal. Na přídavek si Kravitz nechal Let Love Rule, kterou natáhnul na skoro dvacet minut, když vyrazil pod pódium a nakonec obešel celý obvod O2 areny se zastávkou u zvukaře, kde došlo na mnohými jistě očekávaný moment odložení bundy. Jen to sborové zpívání „let love rule“ publikem vycházelo jen zčásti, protože to holt nikoho nebavilo opakovat tak dlouho a radši vyhlíželi, kdy se zpěvák na své procházce dostane blízko k nim.
I přes pár výtek to celkově byla skvěle provedená rocková show se vším všudy.
Hodnocení: 87 %
Lenny Kravitz
Support: Seun Kuti & Egypt 80
O2 arena, Praha
12. březen 2025