Máme v redakci nepsané pravidlo, že nedáváme absolutní hodnocení. Vždycky přece můžeme slyšel ještě lepší desku nebo koncert. Snad se nebude šéfredaktor zlobit, ale Springsteenovu pražskému koncertu tu stovku dám, protože si nedovedu představit, co bych měl chtít víc.
Dalo se to tušit dopředu. Kdybych dostal bůra pokaždé, kdy mi někdo nadšeně vyprávěl o posledním Springsteenově koncertě v Edenu, měl bych už na auto. Takže očekávání byla vysoká. A Springsteen je stejně překonal. Zaprvé je v nekompromisní formě, ten chlap snad podepsal smlouvu s ďáblem, protože co na pódiu ve svých pětasedmdesáti předváděl, to nezvládne řada padesátiletých rockerů.
A zadruhé na hloubce koncertu přidala i aktuální společenská situace. Springsteen vždycky mluvil do politiky, ve své tvorbě reflektuje lecjaké problémy, které Ameriku v posledním půlstoletí potkaly. Ale tentokrát se otevřeně postavil proti Trumpovi, opakovaně varoval před autoritářstvím a demagogií a když měl zhruba v půlce setu několikaminutový proslov, během něhož vyjádřil své obavy i naději, že lidé nakonec vždycky dokážou svobodu bránit, jen musí být aktivní (a dodal: „Vy v České republice o tom víte své“), byl to tak silný projev mířící na solar, že by mu to lecjaký politik mohl závidět. Zkrátka, když už Springsteen mluvil k publiku, každá věta měla obrovskou váhu, nebyly to žádné deklamace nebo módní floskule. A že mu o sdělení skutečně jde, to bylo zřejmé i z toho, že všechny důležité promluvy měly na led obrazovkách české titulky.
Ale pojďme k muzice. Že je zpěvák v kondici, to už jsme si řekli. Že má fantastickou kapelu E Street Band, to víme taky. A právě ta se na koncertě v Letňanech překonávala. Už úvodní (a na turné poprvé zahraná) Summertime Blues, v níž si Boss pěvecké party pinkal s parťákem ve zbrani (totiž v kytaře) Stevem Von Zandtem naznačily, že tady se na pódiu vyřádí všichni. A taky že vyřádili!
Každý něčím vynikal. Jake Clemons saxofonem nezaměnitelně podbarvoval většinu koncertu, klávesák Roy Bittan působil jako klidná síla uprostřed burácejících vod, kytarista Nils Lofgren si během sól ulítával až kamsi mimo oběžnou dráhu a i to bubenické sólo, věčný terč vtipů, mělo v podání Maxe Weinberga svůj smysl. A ani je nijak neprotahoval, to jsou taky body k dobru. Škoda, že ta viola Soozie Tyrell nebyla slyšet víc, kdybych ji neviděl na projekčních obrazovkách, ani by mě nenapadlo, že zrovna hraje.
Našli bychom momenty, které koncert povyšovaly nad klasické štace turné. Například když Springsteen prohlásil, že následující skladbu věnuje Trumpovi, začal hrát Rainmaker a do toho se spustil déšť, vypadalo to, jako kdyby zpěvákovi pro umocnění dojmu asistoval sám pánbůh. I z té hrozící bouřky zbyly jen snesitelné kapky
Samozřejmě, že vrcholem koncertu byl dlouhý přídavek, během něhož Springsteen naservíroval největší hity. Ale pro mě osobně byla nejzajímavější část, kdy zahrál ke konci hlavního setu The Rising a Badlands. A zmínku si zaslouží i Because the Night, kterou proslavila Patti Smith. Troufám si tvrdit, že tak epické podání této skladby jako od E Street Band už nikdy neuslyším.
Byl to jeden z těch koncertů, na které se nezapomíná. Už jsem jich za ty roky navštívil hodně, ale letošní Springsteenovo vystoupení v Letňanech okamžitě vystřelilo mezi pět, klidně si troufnu tvrdit i mezi tři nejlepší, jaké jsem kdy slyšel. To může znít jako silná slova, ale věřte mi – pokud budete mít ještě někdy šanci poslechnout si Bosse naživo, neváhejte ani minutu. Třeba ještě někdy přijede. Ale i kdyby ne, zůstane mi na tento večer krásná vzpomínka. A určitě nebudu sám.
Verdikt: 100%
