Hudba King Crimson je eklektickou záležitostí pro starší a pokročilé, což se odráželo i v publiku, které se pomalu scházelo do pražského O2 universa. V jeho řadách šlo zahlédnout spoustu domácích muzikantů, kteří jindy vyprodávají kluby nebo třeba i sousední O2 arenu. Že se na scénu chystají čtyři velké muzikantské osobnosti, bylo patrné už jen z rozestavění pódia, kde na vyvýšené ploše stála maximalistická souprava bicích, vepředu dva samostatné segmenty s koberci rámovanými kytarovými efekty a zesilovači a na straně ještě jeden o něco skromnější koutek s baskytarami a klávesami.
Sestavu Beat tvoří dva původní členové King Crimson – Adrian Belew (kytara, zpěv) a Tony Levin (baskytara), které doplňuje kytarista Steve Vai a bubeník Danny Carey z Tool. Na pódium nastoupili v rozvolněných oblecích, které přímo křičely „osmdesátky“. Levin v bílém saku, Belew v křiklavě červeném, Vai v béžovém, ale zato s třpytivou kravatou a širokým kloboukem. Belew doslova odpískal začátek koncertu úvodním hvizdem píšťalky ve skladbě Neurotica a festival muzikantské virtuozity mohl začít.
Následovala skladba Neal and Jack and Me, taktéž z alba Beat, podle kterého se tato superkapela nazývá. „Na začátek jsme si dali ty jednoduché,“ žertoval Belew, jako kdyby se v hudbě King Crimson dalo najít cokoliv jednoduchého. Setlist byl stejný jako na předchozích zastávkách turné včetně koncertu v Los Angeles v roce 2024, ze kterého je pořízeno živé album. Ono by taky nebyla vůbec sranda rotovat skladby u materiálu, o kterém i kytarový bůh jako Steve Vai prohlašuje, že to byla pořádná výzva se naučit. Beat hrají až na jednu přídavkovou výjimku (Red) skladby ze tří alb osmdesátkové éry King Crimson. V první polovině před přestávkou zařadili i několik raritnějších kusů z desky Three of a Perfect Pair, které Crimsoni v době vydání skoro nehráli, protože brzy následoval další z rozpadů kapely.
K návratu do sálu po pauze vyzýval beze slov Danny Carey, který začal hrát na vepředu postavenou sadu bubínků. Odvážná volba, vzhledem k tomu, že bubenické sólo obvykle bývá podnětem k opaku. Ale vtipy o bubenících stranou, ty složité polyrytmy jsem se ani nepokoušel počítat, obzvlášť když se k němu s paličkami připojil i Belew, a nechal jsem se jen unášet na zvukových kaskádách skladby Working Man, k níž se postupně přidali i Vai a Levin.
Celý koncert byl přehlídkou muzikantské virtuozity, od experimentálních kompozic po komplexní, ale svým způsobem chytlavé progrockové skladby, u kterých si člověk i mohl podupávat do rytmu. Kapela Beat hraje původní materiál věrně, ale ne úplně identicky. To by ostatně ani nešlo. Nejlépe je to vidět na Vaiově kytarové hře – tak na 90 % je to původní kytarista a architekt King Crimson Robert Fripp (s jehož posvěcením projekt Beat funguje), ale těch zbylých 10 % je příchuť Vaiova stylu. Nejviditelněji v působivém sóle v instrumentální skladbě The Sheltering Sky.
Jediné, co mi na koncertu Beat chybělo, jsou obrazovky s projekcemi. Scénu tvořilo pouze pozadí se slonem, přitom zrovna tady bych opravdu chtěl vidět muzikantům pod ruce a jistě bych v tom nebyl sám. Ve výsledku ale každopádně šlo o jedinečnou možnost vidět a slyšet osmdesátkové King Crimson v podání čtveřice špičkových hudebníků, z nichž dva u toho tehdy i osobně byli.
Hodnocení: 90 %
BEAT: Performing the Music of 80s King Crimson
O2 universum, Praha
18. červen 2026