Po čtyřech letech se Hopes, které bych se už nebál nazvat legendami české hardcorové scény, připomínají s novým EP, jež nese příhodný název Kings of Hardcore. Zaujme už jen samotným coverem, na němž je pětičlenná kapela vyfocená na fotbalovém trávníku s dresy, na kterých jsou vidět názvy všech pěti písniček na nahrávce.
Kouzlo Hopes dlouhodobě tkví v jejich schopnosti skládat opravdu chytlavé pecky, a přitom zůstávat nadále relevantní. Tohle EP baví nejen skvělým zvukem, ale i překvapivou melodičností, na kterou u takového žánru přece jen fanoušci nejsou tolik zvyklí. Nicméně všechno tady nakopává zadnice intenzitou koně a texty jsou rovněž pěkně ostré. A co je nejdůležitější, Hopes si pořád drží svou jasnou a specifickou tvář, které vévodí zejména
charakteristický vokál Jakuba Lačného.
Hopes: Ženský fotbal jede
Co se Hopes obzvlášť povedlo, je pilotní singl Superfly, který ozdobil taky klip, v němž kapela vyráží v káře na fotbalový mač. Po úvodním „gangsta příjezdu“ ve vytuněném Golfu však dochází ke srážce s realitou, respektive s elitním ženským týmem, který kapele začne pořádně nakládat. V podstatě i tohle je ten důvod, proč nejen u nás máme Hopes rádi – je to prostě nekompromisní a houpavý hardcore, ale kapela si při něm zároveň umí ze sebe udělat legraci.
V tracku se navíc objevuje i host v podobě producenta Damiána Kučery, který si v bridgi pořádně zařval. Mimochodem, zas tak marný fotbalový výkon kapela nepředvedla… více se dozvíte, pokud celou tuhle jízdu sjedete až do konce! A měli byste si poslechnout i celé EP, fakt to stojí za to.
Lionheart: Drtička kostí z Oaklandu
U hardcoru ještě chvíli zůstaneme. S novinkou Bulletproof se totiž vytasili kalifornští řezníci Lionheart. Těm zkraje ledna vychází nová deska s názvem Valley of Death II, kterou navíc stejný měsíc představí pražskému publiku v Lucerna Music Baru. A zřejmě se tady máme opravdu na co těšit.
Bulletproof totiž fanoušky Lionheart poměrně překvapuje tučnějším zvukem a hlavně ještě přímočařejším tahem na branku. Mocné sborové vokály tady podporují frontmana Roba Watsona, jehož chlapácký projev musí každého v posilovně zaručeně nabudit. Nechtěl bych to zakřiknout, ale je dost možné, že Lionheart mají těsně před vydáním vůbec nejtvrdší desky ve své více než dvacetileté kariéře.
Dying Fetus: Nestárnoucí pumelice
Do předchozích dílů se mi poslední singl deathmetalových démonů Dying Fetus bohužel nevešel, a tak ho alespoň se zpožděním představuji až nyní. Jedná se o první vydaný singl od vydání poslední desky Make Them Beg for Death (2023) a nutno podotknout, že kapela je na něm v obzvlášť dobré formě. Tahle technická groove-pumelice doslova vystřeluje z bot, a co je skvělé, Dying Fetus zůstávají aktuální, co se týče produkce a zvuku – a to kapela letos slaví úctyhodných 35 let na scéně. Pro milovníky deathu a grind coru je tohle prostě velká lahůdka.
A abych nezapomněl, již 8. února se představí společně se Suicide Silence a Slaughter to Prevail v pražském Foru Karlín.
Vana: Další Poppy na obzoru?
Současná metalová obec poslední měsíce vášnivě debatuje nad raketovou kariérou americké zpěvačky Poppy, jež kombinuje pop a alternativu s metalovými kytarami. Vedle ní však v podobném duchu roste její novozélandská konkurentka, která si říká Vana. Je kolem ní zatím stále trochu tajemno, nicméně čísla na streamovacích platformách hovoří jasnou řečí: tady se rodí něco velkého.
Zajímavý je ovšem její poslední singl Pray s velmi působivým hororovým klipem. Co se týče songu jako takového, Vana se tak trochu veze na vlně současné pop metalové produkce – tedy velkých popových refrénů a breakdownových pasáží, v nichž se ostře screamuje. Oproti Poppy navíc působí snad ještě temněji a drsněji.