Když v dubnu letošního roku oznámili Bring Me the Horizon, že k příležitosti 20. výročí kompletně znovu nahrají svou první desku (s názvem Count Your Blessings | Repented), veřejnost přinejmenším silně překvapili. Roky budovaná image kapely, která se původně z deathcorových kořenů postupně vypracovala na jednu z velkých rockových kapel současnosti, najednou jako by zmizela. Komerční vyhlídky převálcovala touha znovu a lépe nahrát prvotní deathcorové skladby, díky kterým skupina v roce 2006 poprvé výrazně vkročila do hudební scény.
Skalní a původní fanoušci kapely jsou nadšení. Bring Me the Horizon se tak nejen doslova vrátili ke kořenům, ale znovu přehraným písním dodali díky práci producenta Bustera Odeholma aktuální zvukový plášť. Díky tomu zní Count Your Blessings | Repented i zatěžkaněji a brutálněji než původní verze. Co však ještě více překvapilo, je bonusová novinka s názvem Dehumanized, kterou kapela vydala krátce před kompletním vydáním alba. Tato píseň se totiž jako jediná na původní verzi desky neobjevuje.
Stará dobrá řezničina
Bring Me The Horizon
Dehumanized
Ano, hádáte správně. Bring Me the Horizon se natolik svezli na vlně nostalgie, že prostě a jednoduše nahráli novou písničku v duchu neurvalých deathcorových začátků. A nutno podotknout, že do konceptu desky se opravdu hodí. Zběsilé tempo, breakdowny, kulometné bicí a kytary ostré jako břitva – to vše v rámci moderní produkce, která je Odeholmovi vlastní.
Brutální však v tomto případě není jen samotný track, ale také klip, který se nese v duchu staré školy. Kapela ve stísněných industriálních prostorech, krev a maso… Celek vlastně hodně připomíná klip ke slavné deathcorové klasice You Only Live Once od Suicide Silence z roku 2011. Bring Me the Horizon tak vzdávají hold deahtcorovému žánru, a to opravdu se vším všudy. Tohle je opravdu nefalšovaný návrat časem.
Trocha intimity neškodí
Siamese
Reveries (feat. Caskets)
V rámci srpnového Natvrda však stojí za zmínku také další novinky a mezi nimi nechybí ani song Reveries z nového alba Dissolution od dánských metalcoristů Siamese. Ti zejména v posledních letech rostou s každou nahrávkou a Reveries v tomto ohledu není výjimkou. Skladbu vokálně doplnil Matthew Flood z posthardcorových Caskets, jedná se tedy o zajímavé generační spojení mladých a zároveň aktuálních corových kapel.
Emotivní a silně melancholickou píseň zdobí také snadno zapamatovatelný melodický refrén, který skladbu i dynamicky nakopává. Nechybí zde ani breakdown a atmosférický, až trochu filmový podklad. Reveries tudíž patří k vrcholu už tak skvělého alba, kterým Siamese ambiciózně otevírají další kariérní kapitolu.
Tichá progmetalová voda
Soen
Axis
Progresivního metalu není nikdy dost a obzvlášť toho opravdu precizního. V souvislosti s blížícím se koncertem švédských Soen v bratislavském klubu Randal, který se koná 26. srpna, bych také rád připomněl skladbu Axis, kterou kapela letos vydala v rámci alba Reliance. K jedné z nejlepších skladeb alba kapela navíc před pár týdny vydala i energický černobílý klip.
Axis, na rozdíl od jiných skladeb na desce, není tolik o riffech jako spíše důrazu na atmosféru a proměnlivou dynamiku. Skvěle zde mimo jiné pracuje rytmická složka a celkový groove. Ačkoli Soen nepatří mezi nejvýraznější progmetalové kapely nové éry, svou důsledností, a především vytrvalou prací si postupně budují status velikánů, které milovníci žánru silně uznávají.
Nostalgie se blíží
Alien Ant Farm
Reasons
Pražský klub Rock Café čeká již 12. srpna rocková pařba, jelikož přijíždí Alien Ant Farm, autoři slavného hitu – jacksonovské předělávky Smooth Criminal. Tito veteráni se na scéně pohybují už více než třicet let, přičemž autorsky neslábnou. Letos totiž vydali dva nové singly, přičemž ten nejnovější s názvem Reasons kapelu trochu vrací do období právě alba Anthology (2001), na kterém se hit Smooth Criminal objevuje.
Alien Ant Farm ale už dávno nejsou tou pubertální partičkou, která na přelomu milénia letěla skoro na každé týnejdžrovské pařbě. I oni zkrátka vyrostli a skladba Reasons je toho důkazem. Lehce introspektivní skladbu drží chytlavý refrén i pevná a přímočará rytmika. A taky dost celková nostalgická nálada. Tu si ostatně fanoušci budou moci právě v prostředí intimního Rock Café naplno připomenout.