Na Maroon 5 se v posledních letech nelze dívat už tak nekriticky jako dříve. Někdejší poprockové modly nadále vydávají spotřební a blyštivý pop mířící na přední příčky hitparád. Jenže zatímco ještě nedávno se v souvislosti s kapelou mohlo mluvit o tom, jak šikovný kouč a nesmírně zábavný zpěvák Adam Levine je v reality show The Voice a kde všude se jim daří vyprodávat haly, v posledních letech sledujeme kauzu za kauzou. Včetně frontmanova úlisného chování k ženám, které by od šestačtyřicetiletého a stále ještě ženatého otce tří dětí čekal málokdo.
Jejich osmá deska nepřináší mnoho nového ve srovnání se čtyři roky starou Jordi – i tentokrát skupina vsadila spíše na uhlazenou syntetičnost v líbivém podání. Výsledkem je bezstarostný soundtrack vhodný tak k návštěvě koupaliště.
Letní atmosféra prochází každou z deseti písní, a jelikož jen jedna z nich překročí svou stopáží tři minuty, máte doposloucháno za slaboučkých sedmadvacet minut. Spíš než plnohodnotné album tím novinka Maroon 5 připomíná EP. „Je těžké dát pedál až na podlahu, když jsi věčně bez benzínu,“ zpívá Adam Levine v úvodní písni Hideway. Působí to spíš jako nezamýšlená metafora k tomu, kde se skupina momentálně v kariéře nachází.
Největší novinkou v tvůrčím životě šestičlenné formace se tu stal návrat k dobám, kdy ještě skládali všichni společně, protože to už s týmem hvězdných songwriterů za zády dlouho neměli ve zvyku. A také, že externí producenty Maroon 5 přizvali netradičně až v pokročilé fázi nahrávání. Objevují se mezi nimi jména jako Federico Vindver, JKash, Kuk Harrell nebo v případě skladby Cigarettes i Ryan Tedder z OneRepublic. Ale jako posluchač žádný velký rozdíl ve výsledku neuslyšíte.
Z hudebního hlediska potěší zapojení saxofonového sóla v sedmdesátkové funky vyhrávce All Night, všimnete si kraťoučkého sóla na kytaru v povedené Yes I Did s refrénem připomínajícím velké hity Bruna Marse. Hostují tu Lisa z Blackpink a rapperka Sexyy Red, čímž pánové dávají na srozuměnou, že jim nejsou cizí trendující umělci a Maroon 5 chtějí zůstat relevantní.
Tentýž dojem zanechávají i texty, kde se to jen hemží variacemi na „Nechoď, kotě, miluju tě“, což ale od bezmála padesátníků vyznívá podivně. Marně byste také hledali neobvyklá slova či metafory, kterými by ty banální písně plné touhy získaly alespoň na originalitě. Z nudného překládání láskyplných vyznání tak probere jen fráze: „I’m addicted to you, look what this dick did to you“ z úst Lil Wayna v titulní skladbě Love Is Like.
Celek se sice poslouchá příjemně a komerčním propadákem se patrně (ani přes prozatím nezvykle nízká čísla na YouTube) nestane. I přes úkroky nahrávky do blue-eyed soulu, funku a R&B lze desku označit za spotřební pop. Velice rychle odhalíte všechna její tajemství a zhruba při desátém přehrání už máte chuť tu „žvýkačku“ vyplivnout.
https://www.youtube.com/watch?v=B4u1nXhh5ck&list=RDB4u1nXhh5ck
VERDIKT: 60 %
Noví Maroon 5 nepřekvapí, nenadchnou ani neurazí. Vzhledem k výrazně chudšímu obsahu a nedostatku potenciálně velkých hitů se zdá, že deska vznikla jen proto, aby chystané podzimní turné po Americe mělo nějakou novinku.