Barbora Čiháková, která vystupuje pod jménem Barbora Cihak, na tuzemské alternativní scéně není neznámá. Její sólová dráha se formovala v duchu současné DIY a bedroom pop estetiky a byla v ní klíčová autorská kontrola nad celým procesem vzniku hudby. Jako sólová písničkářka vydala dvě EP, Time and Fate a Se zimou to končí. Svůj zvuk vyprofilovala na kombinaci shoegazové zasněnosti, lo-fi produkce a sebezpytných textů.
Postupem času však Barboru Cihak dostihla potřeba proměny, původně ani ne tak v samotné tvorbě, jako spíš v jejím živém provedení. „Tvoření sólo mi vyhovovalo, měla jsem nad vším kontrolu. Ale přestalo mi být komfortní hrát sama,“ popisuje Cihak. Zásadní roli ve formování kapely sehrál kytarista Erik Petrina, který se stal prvním spoluhráčem a zároveň impulsem k tomu, aby se projekt posunul dál. Společně postupně doplnili sestavu o Vojtěcha Kouřila (basa) a Mikiho Papeže (bicí) a kapela tak získala dnešní podobu.
Zpočátku fungovala kapela spíš jako živý doprovod k již existujícím sólovým skladbám Barbory Cihak. Starší sólové věci dostaly novou, plnější podobu. Od toho však už nebylo daleko ke kolektivní kapelní tvorbě, která se projevila již na zmíněném debutovém albu Prophecy. „Měla jsem připravená dema na další album a najednou dávalo smysl dát to dohromady a nahrát už s kapelou. Takže již vzniklo jako kapelní dílo, i když s různou mírou autorské otevřenosti. Některé skladby byly rozpracované detailně, ale u jiných spoluhráči dostali větší prostor pro svůj vlastní vklad, interpretaci nebo aranž,“ vysvětluje Cihak.
Kapela se vědomě vyhýbá jednoznačnému zařazení. „Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela žánrově. Dělám to, co mi dává smysl. A myslím, že je to v té hudbě pořád slyšet,“ říká Cihak. Zároveň ale přiznává, že s přechodem na kapelní formát přichází i větší tlak na definici: „Teď nad tím přemýšlím víc. Možná i proto, že jako kapela máme pocit, že bychom se měli někam zařadit.“ Za mě se Eternity Again pohybují na průsečíku několika žánrů. Základ tvoří shoegaze a dream pop, ale jejich zvuk je mnohem vrstevnatější. Objevují se v něm například i prvky indie rocku nebo trip hopu.
Častým nešvarem současného shoegazu je, že balancuje mezi dvěma extrémy. Buďto se topí v nostalgii po devadesátkách, nebo se snaží být tak moderní, že z něj nezbude nic jiného než zvuková mlha bez obsahu. Ani jedno z toho se však Eternity Again nestalo. Právě díky citlivému mísení žánrových vlivů se tomu elegantně vyhnuli. Prophecy stojí na pečlivě vrstveném zvuku, který bych se nebál přirovnat k trpělivému skládání dílků puzzle. Charakteristické jsou éterické vokály a hutné kytarové plochy, které připomínají kapely jako My Bloody Valentine nebo Slowdive, ale i českou Ecstasy of Saint Theresa.
Nejvíce však na hudbě Eternity Again oceňuji práci s dynamikou. Jemné posuny textur, nenápadné vrstvení detailů. Syntezátor, který se nenápadně přihlásí o pozornost. Kytara, která se na pár taktů vynoří z mlhy. Rytmika, která se nebojí být minimalistická. Všechno je tam podřízeno atmosféře, ale nic není samoúčelné.
Současnost Eternity Again patří především koncertům. Kapela má v plánu co nejvíce koncertovat, a to nejen v tuzemsku. Cihak mi prozradila, že se rýsuje i tour po Velké Británii. Paralelně ale vzniká i nový materiál. „Připravuju dema na další album, takže druhá deska určitě přijde,“ říká Cihak. Zároveň však nezavírá dveře ani své původní tvorbě, která by nadále měla fungovat vedle kapely jako osobnější protipól. „Dělám i věci jen pro sebe, blíž mým kořenům. Takže pravděpodobně vyjdou i nějaké sólové releasy,“ dopňuje.
Eternity Again jsou výborná kapela a Prophecy silný debut, který ukazuje, že shoegaze může v českém prostředí znít současně a sebejistě. A pokud udrží tuhle schopnost pracovat s detailem, bude zajímavé sledovat, kam se jejich mlha posune dál.