Jak letos Blues Alive prožili a jaký mají k akci vztah, jsme se zeptali návštěvníků, pořadatelů i účinkujících. Shodli se v jednom – tenhle festival není jen záležitostí blues, ale každoroční tradice a setkávání se s přáteli.
Petr – pán z první řady v blýskavém kloboučku
Na Blues Alive jezdím z Jeseníku už dobrých patnáct, možná dvacet let. Celý rok z toho žiju a naberu zde obrovské množství energie. Vůbec se nedá říct, co se mi letos nejvíc líbilo, je toho opravdu hodně. Koncerty v klášterním kostele byly nádherné a z každého jsem si něco vzal. JInak se těším na Tommyho Castra. Každý rok si nastuduju program a sleduju na YouTube, co ti umělci dělají. Nejsem úplný bluesman, jsem ročník 1956, takže spíš rocková generace, co vyrůstala na Led Zeppelin, Black Sabbath, Deep Purple a dalších. K blues jsem ale nějak dospěl, hlavní roli v tom hrál určitě tento festival. Objevil jsem ho na satelitním koncertu v kapli v Jeseníku a říkal jsem si: „Když tohle je u nás v Jeseníku v kapli, co je asi v Šumperku, tam musím jet!“. Jel jsem hned další rok, a už sem jezdím pořád. Už během festivalu jsem si koupil lístek na další rok a pokud budu žít, tak sem přijedu. A když ne, tak ho někdo zdědí.
Foto: Ivan Prokop
Pascal Danaë z kapely Delgres
S Delgres jsem v Česku poprvé, i když jsem zde zavítal i dříve v jiných konstelacích. Festival se nám moc líbí. Přijeli jsme až na poslední chvíli a mluvíme spolu krátce po koncertu, takže je to trochu narychlo, ale atmosféra, co nám publikum dopřálo, byla úžasná. Je krásné vidět tolik lidí, kteří se sejdou díky blues. Všechno tady je o blues. Hřeje mě u srdce, že ho má tolik lidí rádo.
Koncert v Šumperku není součástí turné, přijeli jsme z domova, z Paříže. Právě jsme dokončili naše třetí album, které vyjde 16. února a bude se jmenovat, Promis Le Ciel. Vystupování na Blues Alive bylo domluvené už dlouho dopředu. Upřímně, bylo to pro mě hodně osvěžující, protože nahrávání je náročné a všechno se poslední dobou točí jen kolem alba. Ale pak přijedete sem, odpočinete si, zahrajete si po čase naživo a je vám dobře.
Foto: Tomáš Turek
Jiří Moravčík – hudební publicista
Poprvé jsem do Šumperka dorazil v roce 2002, kdy tu hrál americký akordeonista C. J. Chenier. Jinak mám festival před sebou jako obrázek: Všude se hraje blues a oddanost k němu by se dala krájet. Jsou převážně lidé starších ročníků popíjejících pivo s kořalkou. Namísto tance zde probíhá spíše znalecké pokyvování hlavou. Modernu si tu příliš neužívají, ale říkat tomu roztomilému publiku konzervy, bych si nedovolil. A co se týče dramaturgie? Blues Alive k tomu nejlepšímu, co můžete uprostřed Evropy slyšet!
Jezdím sem samozřejmě za skvělou hudbou, ale nebudu skrývat, že hlavně za kamarády. Některé potkám jednou za rok právě tady. Miluji ta nekonečná plkání se sklenkou v ruce s lidmi nejrůznějšího hudebního zaměření. Zatímco na jiných festivalech pracuji, v Šumperku se měním v nadšeného návštěvníka. Mám dovolenou a užívám si ji. Každý ročník je pro mne tím nejlepším.
Vždycky se těším na kapely vymykající se z proudu „jedné písničky“. Moje letošní Svatá Trojice je: Delgres, Robert Finley a Jana Štromská. A speciální cenu za příjemný zážitek uděluji koncertu Keith & Mick Tribute Band.
Foto: Šárka Hellerová
Frazer a Martina z týmu Blues Alive
Fraser: Jsem z Anglie, s Martinou jsme se ale rozhodli, že pojedeme do Česka a chvilku tu pobudeme. Už je to dva a půl roku. Štěpána Suchochleba z Blues Alive jsem potkal díky divadelnímu spolku, jehož členem je i náš švagr. Kdykoli jsme přijeli na návštěvu do Čech, vždycky jsme se na ně byli podívat. Jednou mě pozvali na turné. Začal jsem se se Štěpánem bavit o tom, jak dobře mluví anglicky a on mi řekl, že je hudební promotér. Já jsem hudební fotograf, dvacet pět let na volné noze fotím hudbu, sport i reklamy, tak jsme měli o čem mluvit. Nabídl jsem mu, že kdyby někdy potřeboval pomoc s fotografováním živých vystoupení, ať mi dá vědět. Podíval se na mé webové stránky a poslal mi zprávu: „Rád bych, abys přijel fotit na Blues Alive”. Tak jsme jeli a moc se nám to líbilo.
Letos nás pozvali znovu, abychom byli více součástí týmu a zachytili zákulisí, emoce a zkrátka to, o čem je Blues Alive. Nejdřív jsem myslel, že to nevyjde, plánovali jsme totiž cestovat. Z toho nakonec sešlo, a jakmile jsem viděl, že tu bude G. Love, odložili jsme náš návrat do Anglie, abychom mohli sem. A stálo to za to, byl to skvělý koncert. G. Love & Special Sauce jsem poznal někdy v roce 1994 nebo 1995. Myslím, že to bylo v době jejich druhého alba, které jsem si tehdy pořídil. Tenkrát hráli v rodném městě mého kamaráda, tak jsme se šli podívat. Možná to bylo jeho vůbec první vystoupení ve Velké Británii.
Skvěle hráli i Delgres, Krissy Matthews je úžasný kytarista. Líbila se nám i Kara Grainger. Už minulý rok mě ohromila jam stage ve stanu a letos je ještě větší, lepší a jamování je zde kouzelné. Nic se tomu nevyrovná, když se všichni sejdou a jamují. Nikdy nevíte, kam to povede... V té místnosti je tolik energie. Celý víkend běhám v kulturním domě nahoru a dolů, pořád dokola. A večer pak dojdu do stanu a můžu vypnout nebo se napít. Jen si to užívám. Zároveň pořád fotím, což je pro mě relax.
Blues se mi líbil vždycky, ale nikdy jsem o něm moc nevěděl. Příchod na Blues Alive mi otevřel ten jeho obrovský svět.
Martina: Máme rádi blues. Jde o širokou škálu hudby, kterou rádi posloucháme. Za sebe můžu říct, že mám moc ráda funk, ten mě vždycky bavil, ale i blues je krásný. Ta hudba je opravdová a musíš ji mít v duši. Letos pro mě byli nejlepší Memphissippi Sounds. Také mě bavili Delgres, které jsem dříve neslyšela, ale moc se mi líbila jejich zpívaná francouzština. Byl v tom takový jakoby karibský zvuk, opravdu hezká muzika.
Michal a Michal – barmani z jam stage
Michal: V Šumperku jsme poprvé, festival je super, maximálně si ho užíváme a rádi přijedeme i příště. Líbí se mi tady úplně všechno, vyhovuje mi styl hudby a lidi. Všichni jsou milí, umí se chovat a je tu prostě příjemně. Všechny kapely tady jsou super. Mou krevní skupinou jsou Memphissippi Sounds.
Michal: Já už delší dobu blues poslouchám, dokonce u nás v baru v Praze máme bluesové a jazzové pondělky. Jsem na tuhle muziku zvyklý a líbí se mi.
Foto: Šárka Hellerová
Vladimír Rybička – zakladatel festivalu
Jako pořadatel si během festivalu koncerty příliš neužívám, protože pobíhám kolem a snažím se, aby vše časově a organizačně klapalo. Letos to bylo o něco složitější – máme dvě vyrovnané stage a nabitý program. Můžu ale už teď říct, že všechno vyšlo podle plánu. Publikum bylo nadšené, a když je návštěvník spokojený, tak jsem spokojený i já. Z jam stage se stala druhá rovnocenná scéna a myslím si, že jsme na dobré cestě do budoucna. Festival je dítě, které už mě přerostlo a jsem rád, že kolem sebe mám partu výborných mladých lidí, se kterými mohu spolupracovat. To mě totiž samotného nesmírně nabíjí.
Foto: Tomáš Turek
Lucie – pravidelná návštěvnice
Jezdím sem z Brna. K festivalu Blues Alive mám moc pěkný vztah, protože se zde jednou za rok potkají moji blízcí přátelé, kteří se jinde moc nevidí. Přivádí mě sem samozřejmě i bluesová hudba. Přiznám se, že z hudby jsem toho moc nestihla, protože tady pořád v jednom kuse lítám,. Líbili se mi ale Memphissippi Sounds. Baví mě, že to je vlastně takové jednoduché blues, které všichni známe. Je vidět, jak jim to šlape a jak skvěle jsou sehraní. Nevystupovali navíc jen v Šumperku, s Janem Ficem odjeli po Česku celé turné. Moc jsem si užila i jeden ze zlatých hřebů festivalu – Roberta Finleyho. Blues Alive je dost unikátní akce, která má ducha, vždy dobrý program a své speciální místo v Šumperku.
Foto: Šárka Hellerová
Štěpán Kordík z kapely Steven’s
Na Blues Alive nás nasměroval Dany Stejskal z Headlineru. Napsal na náš kapelní email: „Proboha, sem byste se měli přihlásit!“ A poslal nám odkaz na soutěž. My si to asi měsíc nepřečetli, protože nikdo z nás ten email nekontroloval. Pak jsme se ale zmobilizovali, dali to dohromady a přijeli na soutěžní Blues Aperitiv. Vyhráli jsme a další rok si zahráli ve Foyer. Letos jsme hráli na hlavním pódiu. Chtěli jsme dorazit dřív, ale 17. listopadu jsme hráli v Karlových Varech, takže to bohužel nevyšlo. Těšil jsem se do Šumperku na hudebníka Jimmyho Carpentera, který organizuje noční jam sessions, kterých jsem se mohl s radostí zúčastnit. Moc se těším na příští ročník, přijede totiž jeden z mých favoritů Eric Bibb, jehož tvorba mě dost inspiruje.
Foto: David Webr
Pavla a Pavel – pravidelní návštěvníci
Pavel: K Blues Alive máme vřelý vztah i proto, že z místního kraje pochází polovina naší rodiny. Festival je úžasná věc, která se zde podařila a podporujeme jí už nějakých dvacet let. Jezdíme sem z Valašska a myslím, že jsme sem za tu dobu dotáhli přes dvacet kamarádů. Přivedla nás sem láska k blues, už dlouhé roky je to srdeční záležitost.
Začínali jsme jedním dnem, ale po nějaké době jsme se rozhodli, že se Blues Alive stane pevným bodem v našem kulturním kalendáři a budeme ho absolvovat celý.
Pavla: Mě sem přivedl Pavel. On chová lásku k blues a já lásku k němu. Ale i u mě po čase propukla láska k blues.
Pavel: Letos jsou zde skvělí muzikanti, panuje výborná nálada a máme tu skvělé kámoše. Hodně nás potěšil Bernard Allison a Delgres, ty jsem znal jen z ukázky a naživo to byli ještě lepší.
Foto: Šárka Hellerová
Ondřej Bezr – dramaturg Blues Alive
Zopakuji, co jsem už řekl v jednom rozhovoru. Mám osmnáctiletou dceru, šestiletého syna a sedmadvacetiletý festival - tři moje děti. Letos se to podařilo. Spoustu zahraničních kapel jsem pozval pouze na základě nahrávek. Vlastně jsem nevěděl, jak hrají naživo. Vždycky trošičku s napětím čekám na to, jak to bude naživo znít, jestli to bude opravdu fungovat tak, a jak fungují ty nahrávky ve skutečnosti fungují na lidi, Letos některé z kapel dokonce předčily moji představu. Například se mi moc líbili Delgres. Jejich desky jsou trochu jinak zaranžované, než jak hráli naživo, ale nemyslím, že to zní hůř. Neříkám, že to je lepší, ty desky jsou opravdu výborné a doporučuji je každému, ale mělo to zkrátka jiný, leč krásný tah. Pak je tu jedna kapela, kterou nechci jmenovat, od které sem viděl jen pár videí na Youtube, ale přišel mi zajímavý jejich příběh. Některá jejich videa nebyla moc dobrá a obával jsem se, jaké to vlastně bude. Velmi mile mě však překvapili a jsem naprosto spokojený, že jsem se pro ně rozhodl.
Foto: Šárka Hellerová
Adam a Jana ze Šumperka
K festivalu máme srdeční vztah, chodíme sem pravidelně už přes deset let. Začali jsme, když nám bylo všem 18 a chodili jsme se sem bavit a něco popít. Letos se nám líbil Krissy Matthews, ale jinak asi nemáme favorita. Z minulých ročníků rádi vzpomínáme na italskou kapelu The Cyborgs, co hrála ve svářecích maskách.
Foto: Šárka Hellerová
Jindra Oplt – fotograf
K festivalu mám vřelý vztah, jezdím sem už od roku 1999. Už tehdy jsem fotil, ale oficiálně tu dělám fotky až tak posledních deset let. Mám to tu rád, ale taky mám jisté výhrady k novému uspořádání. Přijde mi totiž škoda, že se koncerty překrývají. Třeba v pátek bylo na hlavním pódiu všechno výborné. Je mi líto, že nemám čas si to celé vychutnat, protože musím utéct i na druhou scénu, kde už začíná hrát někdo jiný, byť třeba stejně dobrý. Je tu spousta výborných koncertů, například Memphissippi Sounds byli báječní, ale méně je někdy více. A ještě detail – když člověk na jam stage stojí za půlkou, disko koule mu hází prasátka do očí.