Jak jsem poznal kapelu Lazy Habits, už jsem v Headlineru popisoval mockrát. Ve zkratce to ale připomenu. Utekl jsem na festivalu z jiné velké kapely a coural se areálem, až jsem se shodou náhod ocitl mezi menšími desítkami fanoušků ve stanu na jedné z nejmenších stagí. A zažil jeden z nejlepších koncertů večera. Podruhé, když přijeli na Rock for People, jsem už šel najisto. A kromě toho, že jsem si užil jejich zábavnou, žánrově těžko zařaditelnou smršť na pomezí hip hopu a funku, jsem pořídil i rozhovor se zpěvákem Jamesem Collinsem. A vida, jak se teď hodí!
Během koncertu jste řekl, že svět je nefér místo. Proč si to myslíte?
Na světě je přes 8 miliard lidí a zhruba 1 % ovládá ten zbytek. Není to fér, velké mezinárodní korporace dnes ovládají svět. Cítím, že lidé jsou dnes celkově bezmocnější než kdy v historii a to jedno procento se nás, zbytek, snaží rozdělit. Proč? Pravděpodobně mají strach z toho, co by se stalo, kdyby se těch 99 % lidí spojilo. Vědí, že dohromady jsme silnější než oni.
Myslíte, že když tohle řeknete na pódiu, něco se změní?
Když to řekne někdo jako Snoop Dogg, bude těžké od něj věřit nějakému občanskému postoji. A to pozor, mám Snoopa rád, ale když se to vezme kolem a kolem, tak je to spíš taková pohádková postavička, nemyslím to špatně. Já ale neumím napsat skladbu, která v sobě nenese nějaký názor, takže se snažím psát písně, které ho mají. Snažím se přinést nějakou informaci – v normálním životě třeba často mluvím sprostě, ale v písničkách to nedokážu. Stejně jako nechci v písních říkat lidem, co by měli nebo neměli dělat, chci jen předat zprávu, kterou si každý může přebrat, jak se mu líbí.
Když jste zmínil zrovna Snoop Dogga. Inspiroval vás i on k tomu stát se rapperem?
Ne, to ne. Já se považuji spíše za zpěváka než za rappera. Když jsem začínal chodit na koncerty, chodil jsem například na Soundgarden, Faith No More a podobné, spíše rockové kapely. Pak to byli Korn nebo Deftones. Rap vlastně není součástí naší kultury v Británii, většina rapperů je z Ameriky, a když jsem si rapoval doma ve svém bytě, v ložnici, určitě jsem musel znít hodně americky.
Mike Skinner je britský rapper a docela dobrý!
Tohle ale bylo dávno před jeho The Streets. Takže když jsem se pokoušel začít s rapem, zněl jsem hodně americky. Pak jsem objevil rappera, který si říká Roots Manuva, Angličan, který mluvil o úplně obyčejných věcech, jako o fazolích a toustech k snídani. A já jsem si hned řekl, že i já mám rád fazole a toust a bylo to něco, díky čemuž jsem se s ním mohl spojit. A pak mi došlo, že i já můžu zkoušet rapovat a rapovat o věcech, které mám rád, a o věcech, o kterých přemýšlím. Pak jsem se stal součástí britského undergroundu, který tvoří kapely a interpreti, co vydávají jen stovky kopií svých alb, koncertují v komunitách. Tam jsem si uvědomil jeden fakt. Když hrajete v kapele, tak nenahráváte desku, dokud nejste dobrý a nemáte fanoušky, aby si něco koupili. Nejdřív koncerty a pak nahrávky! Tak to chodí.
A když jste rapper…
A když jste rapper, tak si nejdřív nahrajete svoje písničky, klidně i doma v ložnici nebo kdekoli jinde, pak to pustíte ven, ačkoli jste nikdy neměl jediný koncert. Chodil jsem na rappery, jejichž skladby se mi líbily, ale jejich koncerty byly opravdu hodně špatné. Miloval jsem rapovou hudbu, ale koncept, když DJ pustí track a rapper jen rapuje do mikrofonu, mi přišel málo. Pak jsem objevil The Roots a můj svět se změnil. Měli jsme štěstí, že jsme s nimi vystupovali na pár koncertech, bylo to úplně úžasné.
A jak tedy vznikli Lazy Habits? Kde se zrodil ten nápad kombinovat zpěv a rap s kapelou se žesťovými nástroji?
Hrál jsem předtím v jedné kapele v Liverpoolu. Bylo nás asi deset, žesťové nástroje, klávesy, tři vokály a tak. Když někdo přišel s nápadem na písničku, tak jsme vždycky došli k nekonečným diskuzím, kdy a kdo bude mít sólo a jak kdo bude hrát. Vůbec nešlo o písničku – šlo o ega. Někdo přišel s krásnou písničkou a po všech těch diskuzích a úpravách se z toho stala sračka. Když jsem se vrátil do Londýna, chtěl jsem mít kapelu, kde to bude naopak, kde půjde jen o písničku, pečlivě jsem si vybral spoluhráče a založil Lazy Habits.
Za ty roky už samozřejmě několik lidí z kapely odešlo a přišli noví, ale tahle myšlenka, že jde vždycky hlavně o písničku, ta zůstává a jsem za to rád.
Po koncertě na Rock for People jste chtěl po fanoušcích, aby zatleskali bedňákům a zvukařům a lidem, co staví konstrukce pódií, to jen tak nějaká kapela nedělá…
Jsou to tvrdě pracující lidé, zaslouží si aspoň ten potlesk. Navíc jsme měli nějaké technické potíže během zvukovky a všechno neprobíhalo úplně tak, jak mělo. Možná jsem byl trochu nepříjemný a podrážděný, i když tím samozřejmě nikdy ničemu nepomůžete. Lidé tady jsou úžasní a fanoušci, kteří se na nás přišli podívat, byli úplně skvělí, tak přátelští. Nejsme kapela podepsaná pod žádným velkým labelem, nedělám si iluze, že by lidé přišli přímo na nás, spíš jen tak procházeli a zastavili se, když nás viděli hrát. A i tak se sešlo tolik lidí, bylo to naprosto skvělé! Těším se na příště.
Seznamte se
Lazy Habits jsou londýnská kapela v čele se zpěvákem a rapperem Jamesem Collinsem, která propojuje hip hop se živou dechovou sekcí, jazzem, soulem a funkem. Vznikla v polovině nultých let na východě Londýna a renomé si vybudovala především strhujícími koncerty – hrála na festivalech Glastonbury či Bestival. Debutové album Lazy Habits (2012) proniklo do první desítky britské hiphopové hitparády na iTunes, následovala alba The Atrocity Exhibition (2016) a Vermillion Sands (2022). Jejich energická skladba Starting Fires se v roce 2024 objevila v seriálu The Gentlemen od Guye Ritchieho. Do česka se vrátí 29. 8. na festival Kefír.