Obrázek k článku Lokál: La Banda de Contenedor aneb když se začne k*rvit jazz
| Marek Reinoha | Foto: Klára Kotzová

Lokál: La Banda de Contenedor aneb když se začne k*rvit jazz

Před rokem mi někdo doporučil třípísňové EP Fiesta in Agonia teplicko-ústecké kapely La Banda de Contenedor. Španělský název kapely mi evokoval latinskoamerické rytmy a skáčko, což mě trochu odrazovalo. Ale nakonec jsem byl rád, že jsem si nahrávku poslechl.

Letos jsem na ně konečně narazil i naživo a na festivalu v Boskovicích mě doslova vystřelili z bot. Mluvil jsem s jejich kapelníkem a bubeníkem Vojtou, který mi bez okolků řekl, že kapela původně vznikla za účelem vydělávat peníze. Prostřídali se v ní různí muzikanti z Teplicka a Ústecka, vesměs absolventi hudebních škol, a v repertoáru měla zhruba 50 převzatých skladeb. Jednalo se zejména o různé jazzové standardy a latiny.

Singl z prvního EP vydaného v roce 2020.

Postupně však začali skládat vlastní věci, a jak Vojta s nadsázkou říká, „začali ten jazz tak trochu kurvit a všichni ti lidi, kteří opravdu uměli hrát, začali postupně odpadat“. Základ kapely nakonec vytvořili Ája, Vojta a Póža. Všichni tři ovládají synťáky a zpívají, a Vojta navíc hraje na bicí soupravu poskládanou z hrnců, kýblů, starých kufrů a jiných perkusních „nástrojů“ posbíraných někde v kontejnerech ve sběrných dvorech nebo na smetištích. K nim se přidal ještě basák Mára a perkusionista Hlína, jenž rytmiku doplňuje na barel a kýbl a elektronické drum mašiny. Občas s nimi ještě vystupuje Vojtův bratr Kuba na flétnu, který je současně technický guru kapely a tvůrce těch netradičních bicích nástrojů.

Společně začali originálním způsobem produkovat chytlavou hudbu, ve které stejně tak jako recyklují nálezy ze smetišť na hudební nástroje, recyklují i různé hudební žánry od popu nebo diska přes elektronickou hudbu až k psychedelii a punku, od éterických Ájiných vokálů až k Vojtovým rapovým deklamacím. Výsledkem je našlápnutý chytlavý elektro punk postavený na afro-kubánských rytmech a funkové base říznutý psychedelií, z něhož čiší radost, vtip a hudební zábavnost. Je to prostě chytlavá a nakažlivá muzika, což se projevuje zejména naživo.

V textech dominuje španělština, která jejich hudbě na tuzemské scéně dává další, svým způsobem exotický rozměr, a musím říct, že ve spojení s elektro punkem skvěle funguje. „Já od roku 2010 střídavě žiju a pracuju ve Španělsku a španělštinou si udržuju to spojení, ve kterém mám kus svého srdce. Vím, že v Čechách těm textům málokdo rozumí, ale o to mi úplně nejde. Je to takový kanál, který se mi, když jsem si španělštinu trochu osvojil, otevřel a který mi dovoluje se vyjádřit. Proto píšu ve španělštině,“ vysvětluje Vojta, jenž je výhradním autorem textů. V těch se nebojí politiky nebo sexu a netají se protirasistickým směřováním a podporou multikulturní společnosti.

Videoklip k songu TOC de Marx z druhého EP Fiesta in Agonia.

Za dobu své existence kapela vydala dvě třípísňová EP. První se jmenuje La Montaña Verde a vyšlo v roce 2020 a tím druhým je zmíněné Fiesta in Agonia z loňského roku, které mě ke kapele vlastně přivedlo. Vojta o něm říká: „Je první nahrávkou, na které jasně a zřetelně zní duše kapely. První, která říká, že tohle jsme my.“

Podařilo se jim také dostat pod křídla ústeckého labelu Yannick South Records a Jana Brambůrka, což, jak sami tvrdí, jim pomohlo dostat se trochu do povědomí, vstoupit do hitparády Velká sedma Rádia 1 a vykouknout z teplicko-ústeckého prostředí. Pomoci jim v jejich snažení můžete i vy tím, že si zajdete na jejich koncert, třeba hned 16. září do pražského Kaštanu. Tato sympatická banda a její muzika si to zaslouží a vy nebudete litovat. Slibuju, že vás to chytne a roztančí.

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.