„Byli jsme součástí vlny soundsystemové kultury, dubstepu a živé elektroniky. To nás hodně nakoplo a urychlilo naši k ariéru,“ říká skladatel Taz Modi o uplynulých šestnácti letech v rozhovoru, který poskytl společně se zpěvačkou Ruby Wood před pražským koncertem, na němž jim bude předskakovat Jon Kennedy.
Jaké jste s kapelou prožili léto?
Ruby Wood: Bylo docela klidné, viď, Tazi? Hráli jsme v Brně na Pop Messe, což bylo skvělé, moc jsme si to užili. Publikum bylo opravdu milé. Ještě jsme hráli na jednom menším festivalu ve Velké Británii, ale jinak to bylo letos spíš poklidné. Jsme ale zase zpátky u psaní. Pracujeme na nové hudbě.
Právě na to jsem se chtěl zeptat. Vaše loňské EP Five Points bylo totiž prý ochutnávkou z chystaného alba. Jak jste daleko?
Taz Modi: Plán je dokončit ho co nejdřív. Je to ale složitější, protože jsme teď roztroušení po celém světě, takže společného času máme málo. Komplikuje to práci, zároveň si ale každého setkání hodně vážíme a vytěžíme ho naplno. Rádi bychom nahrávku vydali na jaře. Takže doufáme, že brzy vše dokončíme. Máme rozpracovanou spoustu věcí a teď se snažíme nahrávání dotáhnout. Hudebně opravdu navazujeme na loňské EP, novinky mají podobnou atmosféru – uslyšíte syntezátory a evokativnější a náladovější než ryze basový zvuk. Ale nezačínali jsme s konkrétní vizí, skládáme a uvidíme, kam nás to dovede.
Jak často se tedy při práci na albu vídáte?
Taz: Letos jsme se setkali v březnu a květnu při turné a snažili se přidat pár dnů na práci. Spolupracujeme ale i na dálku.
Ruby: V létě to šlo ztuha, máme všichni děti, takže se snažíme vmáčknout kapelu mezi rodičovské povinnosti. V začátcích kapely jsme spolu trávili týdny – jezdili jsme na dlouhé týdny třeba na chatu do Walesu, jamovali jsme, nahrávali a zkoušeli. Bylo to intenzivní a pohlcující. Ale i dnes se občas podaří
podobná setkání uskutečnit. Na jaře jsme strávili několik dní s perkusistou a Tazem v Brightonu. Připomněli jsme si v zhuštěné verzi staré časy.
Taz: Jsme všichni jazzově vzdělaní a improvizujeme, takže nápady vznikají rychle. Ruby má spoustu melodických nápadů a okamžitě reaguje na akordové postupy. Danny, náš perkusista, také přichází s nápady okamžitě. Když jsme spolu, všechno rychle zapadne. Omezený čas nás nutí víc věřit instinktům. Po šestnácti letech, co se známe, nás navíc společný čas baví nejen hudebně, ale i lidsky. To je jeden z hlavních důvodů, proč vůbec kapelu dál držíme.
Dnes ale musíme hudbu balancovat s rodinným a pracovním životem. Nahrávání na dálku nám umožňuje dál pracovat a sdílet nápady. Je to jiné než být všichni v jedné místnosti, ovlivňuje to i hudbu. Dřív jsme písně zkoušeli živě, což se rovnou promítlo do koncertů. Teď je ten proces úplně jiný, ale to je dobře – náš zvuk se tak vyvíjí a odráží nyní třeba víc i to, co sami rádi posloucháme.
Které období bylo pro kapelu nejintenzivnější?
Ruby: Měli jsme na začátku štěstí na správný čas a místo. Rostli jsme spolu s Outlook Festivalem, který začínal v Leedsu, a pak se přesunul do Chorvatska. Byli jsme součástí vlny soundsystem kultury, dubstepu a živé elektroniky. To nás hodně nakoplo a urychlilo naši kariéru, svezli jsme se na té vlně. Nechci tím říct, že jsme tvrdě nepracovali, ale hodně nás to táhlo sebou, spousta skvělých věcí se stala samovolně. Jsem za to vděčná.
Taz: Začátky byly vlastně snadné, nikdo z nás nevěděl, co všechno se stane. Jen jsme věděli, že máme vzájemnou chemii a lidé na nás rádi chodí. Stresující období přišlo později, když jsme byli etablovaní, vydávali další alba a museli se rozhodovat v sedmi lidech. Někdy se názory hodně rozcházely. Díky tomu ale měly naše desky různou atmosféru a neopakovaly se. S popularitou určitě přišly i náročnější chvíle. Pandemie nás pak naučila víc si vážit toho, že máme fanoušky a projekt, který lidi zajímá, a nehnat se za konkrétními cíli. Teď už lépe víme, proč to všechno vůbec děláme, a místo toho, abychom se strachovali, co všechno musíme udělat, si prostě kapelu užíváme. Jsme víc v zenu.
Ruby: Víc vzájemně oceňujeme své silné stránky, je to příjemné pracovní prostředí.
Taz: Tedy dokud všichni dělají, co jim říkám.
Jak jsou na tom Submotion Orchestra v roce 2025?
Taz: Naše publikum stárne spolu s námi – na koncertech je klidnější, víc poslouchá a méně paří.
Ruby: To nám vlastně sedí, protože jsme nikdy nebyli čistě dubstepová kapela a máme i jemnější, jazzovější elektroniku. A pořád je výjimečné, že většinu věcí hrajeme živě – to lidé oceňují. Občas ale pořád vidím někoho v publiku mlátit hlavou! Vidím tě kámo a cením si toho.
Mladí ladí jazz 2025
Sérii Mladí ladí jazz v roce 2025 tvoří šest koncertních večerů napříč pražskými kluby a sály.
- 7. 10. Velký sál Lucerny
-
- Kruder & Dorfmeister play the K&D Sessions live (AT) + DJ Josef Sedloň (CZ)
- 16. 10. MeetFactory
- Submotion Orchestra (UK) + Jon Kennedy (UK)
- 23. 10. Nová Spirála
- Sam Greenfield (US) + Sépie Z Hor (CZ)
- 29. 10. Jazz Dock
- Klawo (PL) + Maryana (CZ)
- 1. 11. Café V lese
- corto.alto (UK) + Baron Haze (CZ)
- 6. 11. Café V lese