Ta radost z návratu byla slyšet už z prvního singlu CooCool vydaného před půl rokem. Murphy v textu zpívá o úlevném pocitu znovuobnovení, znovunalezení lásky, což tak trochu napovídá o duchu celé desky. Jde totiž o další nahrávku vznikající během covidu, často z izolace a na dálku.
„Naše nahrávací studio bylo v tomto případě imaginární, vytvořené v prostoru mezi Londýnem a Hamburkem,“ popisovala Róisín Murphy při oznámení desky Hit Parade. Produkce se chopil Němec DJ Koze, a s Murphy si téměř celou dobu nápady pinkali na dálku. „Zároveň to znamenalo, že jsme takhle byli oba v našem osobním prostoru, pracovali jsme na našich skladbách v soukromí. Pro mě to znamenalo intimnější přístup ke skládání, vlastně se desce svěřuji se svými tajemstvími. Kozemu to oddělení zajistilo absolutní svobodu a soustředění, protože jsem ho nerozptylovala svou přítomností. Ponořil se hluboko do sebe a podle mě je tohle důvod, proč je ta muzika tak pulzující a živá. Jde přímo o barevnou explozi!“
Barvy jsou vůbec výrazným motivem desky, stejně tak humor. Videa k prvním singlům hýří barvami a taktéž určitým způsobem deformují zpěvačku, objevuje se přifouknutá či šilhající v duchu animovaných seriálů. Nejde ovšem o gagy, zároveň je na tom pohledu vždy něco zneklidňujícího.
Plnohodnotného klipu se dočkal až třetí singl Fader. V něm se už Róisín Murphy objevuje tak, jak ji fanoušci roky znají. Jako ztělesněnou taneční eleganci s omamným hlasem schopnou lusknutím prstu přepínat z tanečního popu do alternativy nebo trip hopu. Je možná trochu paradox (nebo záměr), že je klip černobílý.
Róisín Murphy později v rozhovorech dodávala, že při práci na Hit Parade se cítila šťastnější než kdy dřív. Nejspíš za to mohla úleva z odcházející pandemie, možná fakt, že práce na ose Londýn – Hamburk jí umožnila pokračovat v muzice i uprostřed lockdownu, rozhodně však pojem „veselost“ opakuje jako jeden z hlavních pocitů alba.
A veselá může být i z recenzí. Kritici Hit Parade označují za nejlepší desku, jakou zatím Róisín Murphy vydala. Vypichují hmatatelnou radost a (ano, opět je tu to slovo) barevnost, dávají nahrávku za příklad toho, že pop jde dělat chytře a osobitě.