Obrázek k článku Jak zněla česká klubová scéna 60. let? Marie Rottrová byla od začátku zjevení
| Josef Vlček | foto: Alan Pajer, Supraphon

Jak zněla česká klubová scéna 60. let? Marie Rottrová byla od začátku zjevení

Už sedmý díl volné supraphonské řady, tematicky mapující český rock šedesátých a první poloviny sedmdesátých let, se sice nazývá Pop Rock Line, ale správně by se měl jmenovat Cover Pop Line, protože se z větší části skládá z coververzí dávných anglických a amerických hitů, z nichž mnohé neměly ani před více než padesáti lety nic společného s rockem.

Ba co víc, před skladbami Bee Gees nebo The Tremeloes si tehdy každý správný rocker odplivl. I tak je to výživná záležitost zvláště pro ty, kdo znají původní verze.

Často zapadlé singly z let 1966 až 1973 přinášejí řadu rarit. Známe například českou verzi Boty proti lásce od Yvonne Přenosilové, ale tady ji slyšíme s Apollobeatem v angličtině. Strange Brew od Cream s naléhavým projevem Jacka Bruceho je klasika, ale slyšel někdo tuhle notoricky známou skladbu s ženským vokálem? Hana Ulrychová se s tím vypořádává s vypětím všech sil. A což teprve Miluška Voborníková a její pokus zpívat původně uřvané ´Coz I Luv You od Slade, to je rychta!

Kompilace ukazuje, že ti, kdo tuhle dobu přežili a pokračovali ve „velkém showbyznysu“ dalších let jako sólisté, byli dobří už ve svých začátcích. To platí o Marii Rottrové s Flamingem, jejíž tři covery působí mezi ostatními skladbami jako zjevení, o Věře Špinarové pod hlavičkou The Majestic, o Pavlu Novákovi, Jiřím Schellingerovi s Faraonem a také o Pavlu Sedláčkovi, který se sice trápí s hrozným českým textem v Hádej, ale jeho provedení dvou beatlesovských songů je brilantní. Vzpomínám si i na jeho zajímavou verzi Strawberry Fields Forever s názvem Jahodí snům lahodí, ale ta na kompilaci chybí.

Ukazuje se, že česká scéna přelomu šedesátých a sedmdesátých let trpěla dvěma základními problémy. Prvním byla technická kvalita nahrávek. Nedá se nic dělat, ale londýnská nebo losangeleská studia byla lépe vybavena. Proti původním nahrávkám zní některé české verze ploše a doprovod je bez energie. To je třeba velká škoda v Sodomově hitu z repertoáru anglických McGuiness Flint Ke hrám míčky jsou. Druhým problémem jsou pak texty. Když vynecháme Jiřího Štaidla a několik dalších výjimek, amatérismus a kostrbatost leze z českých verzí jak péra z gauče. A tam, kde se zpívá anglicky, uspěje jen Přenosilová. Inu, tehdy ještě angličtina nebyla ve školách povinná…

Dvojalbum obsahuje padesát písniček, z toho šest bonusů. Bonusy jsou původní české skladby a nutno říci, že převyšují všechny covery. Petr Spálený je brilantní v Balalajce, Juventus s Karlem Černochem září v Zrcadle. B-Side s Bláznovou ukolébavkou patří už dlouhá léta mezi nejlépe testované oldies a Modlitba za nemocné od Josefa Plívy z Rebels je tehdy i dnes nedoceněná skladba.

Ať máme proti úrovni některých snímků jakékoli výhrady, celek je krásným obrazem toho, jak vypadala hudba na tehdejší české, hlavně pražské klubové scéně.