Co si budeme povídat, prodejnost desek je malá a ze streamování, pokud nejste Drake, taky moc nevyděláte. V posledních letech hudebníci žijí primárně z honorářů za vystoupení a prodeje merche. Samozřejmě, najdou se výjimky, třeba čísla prodejnosti alb Taylor Swift jsou téměř snová, ale to jen potvrzuje pravidlo.
Merch ovšem frčí, spousta lidí chce nosit tašky nebo trika s oblíbenými umělci, stejně tak motivy desek na hrudi jsou pro řadu fanoušků vděčnější než se prsit s nějakou módní značkou.
Není divu, že se na tom snaží kdekdo nelegálně přiživit. To tady bylo vždycky a vždycky bude, už z dětství si pamatuju, jak se na maloměstských poutích prodávala trika s Michaelem Jacksonem nebo Kurtem Cobainem. Dost možná jsem se sám nechal takovými obchodníky napálit, byl jsem teenager a triko s Led Zeppelin pro mě prostě bylo jenom triko s Led Zeppelin, jestli je to legální merch, či ne bylo pod mou rozlišovací schopnost. Hlavně že s tím můžu honit parádu na chodbách gymplu.
S nástupem internetu, a hlavně velkých obchodů jako Etsy nebo Amazon, nabraly výroba a prodej nelegálního merche nesrovnatelně větší obrátky. Tyto e-shopy totiž nehlídají licence prodejců, a ti tak mají pré. O tom, jaká divočina se děje třeba na Aliexpresu, už škoda mluvit.
Leden 2023 bude měsíc, kdy se v tomto ohledu začala situace konečně měnit. 11. ledna soud v Cardiffu potrestal Johannu Donnelly za prodej falešných triček přes eBay a vlastní web. V nabídce měla třeba Foo Fighters, Stone Roses nebo Led Zeppelin. Ovšem to je jen letmý průlet jejím zbožím. Přišla na ni obchodní inspekce, když testovala prodávaná trika, a zjistila, že jsou hluboko pod technickými standardy a jde o laciné šunty. Donnelly si za tři roky vydělala odhadem čtvrt milionu liber, nyní má tři měsíce na to, aby zaplatila přes 140 000 liber pokutu, jinak jí hrozí vězení.
Nová disco poloha Harryho Stylese znamenala novou vlnu nelegálního merche.
Jen o pár dní později podal k chicagskému soudu žalobu Harry Styles. Jeho právníci si stěžují, že falešní prodejci se přiživují na ochranné známce zpěváka a svou nabídkou mezi fanoušky dělají zmatek, které zboží je legální a které ne. Oboje jsou oprávněné argumenty, to tak nějak tušíme i bez právního vzdělání. „Strategie obžalovaných, kteří jí tají svou identitu a plný rozsah aktivit, zabraňuje tomu, aby bylo možné odhalit, kdo za tím stojí, a bázi, na jaké jejich nelegální činnost funguje,“ zní v prohlášení Stylesových právníků, kteří nemíří na jednoho konkrétního prodejce, ale na prodej nelegálního merche obecně. Asi nepřekvapí, že většina takových prodejců pochází z Číny a dalších zemí, jejichž zákony si s něčím, jako je autorské právo a obchodní značka, nelámou příliš hlavu.
Když se o žalobu začal zajímat časopis Billboard, zjistil, že stejně jako Styles se na soud ve stejné době obrátili i zástupci bývalých členů Nirvany a správci pozůstalosti rappera XXXTentaciona. Zkrátka umělcům už došly nervy a začali to řešit. Já se jim vůbec nedivím.
Problém nelegálního merche je asi věčný, na úspěšných značkách se všelijací vykukové snažili přiživit vždycky. Podporu nejen v tomto boji, ale umělcům obecně, můžeme vyjádřit my všichni. Stačí se na koncertě zastavit u jejich stánku s merchem a něco si koupit. Občas se stane, že si tam po koncertě jdou sednout sami muzikanti a člověk má tak šanci hezky pokecat v momentě, kdy si navzájem, doslova z ruky do ruky, fanoušek a muzikant vyjadřují podporu a vděk. Takový zážitek vám žádný prodejce na eBay nezařídí, i když na vás bude mrkat, jak hezky ušetříte.