Asi jste to viděli taky, to meme koluje po internetu roky a sdílí se dál a dál, protože se mu ještě nezasmálo dost lidí. Je na něm pidi pianko se třemi klávesami a nápisem: klávesy Davida Guetty. Vtip naráží na jeho zoufale omezené melodie a nulovou nápaditost.
Další nekonečné kolečko vtipů pojednává o Guettově živém hraní. Snad každý DJ, se kterým jsem se kdy na toto téma bavil, si nad Francouzem odfrknul, že „hraje z flashky“. Tedy že si hudbu připraví dopředu a pak jen na pódiu dělá prázdné pohyby. Guetta by nebyl jediný, na YouTube najdete stovky záznamů z tanečních parties, kde dýdžejové šaškují za pultem, aniž by se čehokoli dotkli. Stačí si zadat Fake DJ nebo DJ Fail a máte o zábavu postaráno.
Kompilace falešných DJs.
Nyní se Guetta nejspíš dočká další laviny posměšků. Jeho nový singl Baby Don’t Hurt Me totiž stojí na vysamplovaném hitu What Is Love od zpěváka Haddawaye. Proč ne, i se samply se dá čarovat, ale to Guetta opravdu nepředvádí. Obsah recykluje v takovém množství, že jeho singl předbíhá i známé Ice Ice Baby od Vanilla Ice nebo Can’t Touch This od MC Hammer. U obou těchto písní samozřejmě můžeme vést debatu, jak moc či málo invence autoři nové verze předvedli, nicméně jedno je jasné: bez vykrádání starých nápadů by takový hit neměli.
Není to poprvé, co šel Guetta cestou nejmenšího odporu, a místo toho, aby se snažil o nějaký nový hit, tak akorát recykloval známé melodie. Nedělám si iluze, od Guetty je to vypočítavost. Nostalgie prodává. Proto tenhle chlapík úplně stejně jako Haddawaye recykloval mimo jiné i Eiffel 65. Jeho loňský singl I’m Good je Blue na steroidech a blíží se 150 milionům zhlédnutí na YouTube a na Spotify brzy překročí miliardu poslechů. Takže proč by to nedělal, když mu to u fanoušků takhle prochází, že ano. A stěžovat si asi nebudou ani původní autoři, kterým z toho taky něco kápne. Win win, jak se říká.
Jenže tohle jsou přesně důvody, proč taneční hudba připadá nezaujatému pozorovateli neinvenční a prázdná. Všechno mu zní monotónně a fakt, že se do širšího povědomí dostanou většinou jen hity samplující třicet let staré melodie, atraktivitě taky moc nepřidává. Nemluvě o demotivaci pro mladé dýdžeje, co se snaží dělat vlastní hudbu. Ne že by pro ni nebyl prostor, na klubové scéně narazíme samozřejmě pořád na zajímavá jména a nové talenty. Ale pokud se budeme bavit čistě o tanečním mainstreamu, o hudbě pro většinové publikum, tak tam je to konzervativní citelně. Kolikrát já už slyšel vzdechy, že by DJs rádi hráli svoje věci, ale majitelé klubů si je zvou jen jako pouštěče písniček, a když už do mixu přidají něco vlastního, lidi jdou na bar, protože to neznají.
Nový singl Davida Guetty.
Je to začarovaný kruh. David Guetta dokázal tuhle touhu po známém rozklíčovat a přetavit ji ve svůj úspěch. Není divu, že se stal pro své publikum ikonou taneční hudby a pro ty druhé chodícím vtipem.