„Při tvorbě toho alba jsem se naučila, že je v pořádku občas upřednostnit samu sebe a dělat věci, které vás děsí,“ říká Duff v rozhovoru pro Rolling Stone. „Najít si po všech těch letech čas na hudbu pro mě bylo neuvěřitelně osvobozující.“
Tohle by z ní v roce 2003 nevypadlo. Tehdy jí bylo patnáct a právě vydávala Metamorphosis. Album, které z ní udělalo jednu z hlavních tváří tehdejšího disneyovského popu. So Yesterday, Come Clean, později Fly, to byly hity, které fungovaly a rotovaly. Prodala miliony desek. Jenže byla součástí systému, který měl jasná pravidla a malé vyjlídky do budoucnosti.
Dnes je situace jiná. luck… or something produkoval Matthew Koma, držitel Grammy a její manžel, spolu s Brianem Phillipsem. Deska zní střídmě. Žádné efektní trendy, žádná snaha tvářit se o deset let mladší. Mnohem větší důraz dnes dává Hilary Duff na texty.
Název alba odkazuje na otázku, kterou prý zpěvačka slýchá roky: jestli to, že prošla dětskou slávou bez veřejného kolapsu, byla náhoda. „Ten název reaguje na otázky, které dostávám: Jak jsi z toho vyšla jako ta normální? Bylo to štěstí? Něco z toho štěstí bylo. A něco jsem si odpracovala,“ řekla v rozhovoru pro Variety.
Nové písně se drží konkrétních situací. Ve Future Tripping zpívá o úzkosti z věcí, které se ještě nestaly. V rozhovoru přiznala, že při psaní řešila jednoduchou otázku: „Co mě drží vzhůru v noci? Jaké jsou moje nejistoty?“
We Don’t Talk jde ještě dál. Dotýká se jejího napjatého vztahu se sestrou Haylie. V americké televizi CBS k tomu řekla: „Je to nejsamotnější část mé existence.“
V klipové skladbě Mature pak zpívá o zralosti a vrací se k vlastní minulosti bez patosu. Neironizuje ji. Jen konstatuje, že se změnila. Návrat k hudbě a novou desku doprovází klubové turné Small Rooms, Big Nerves. Duff odehraje koncerty jen v pár městech, vybrala si spíše menší sály. I tím ukazuje, že už nehraje roli "holky od vedle", ale zpěvačky, která se rozhodla v popu dospět.