Jak si užíváte festivalovou sezónu?
Dave Baksh: Teprve jsme začali, první koncert byl den před Rock for People a musím říct, že to byl jeden z nejlepších prvních koncertů všech dob. Možná i díky tomu, že jsme v květnu měli americké turné a nestihli jsme vypadnout z tempa. Obvykle je ale na prvním koncertu potřeba všechno znovu nastavit a přijít na to, co a jak. Teď ve Švýcarsku šlo vše hladce.
Vzhledem k tomu, že jste ohlásili konec, bavíme se o nejlepším prvním koncertu v posledním roce vašeho koncertování…
Baksh: Ale turné máme v tomhle roce naplánovaných ještě několik, takže třeba to ještě něco překoná. Ale je pravda, že v lednu končíme.
Může se stát, že to ještě protáhnete?
Jason McCaslin: Nemyslím si. Toronto podle mě bude opravdu poslední.
Takže tohle je moje úplně poslední možnost si s vámi popovídat?
Oba: Nejspíš ano. Omlouváme se.
Baksh: Ale já určitě přijedu Českou republiku ještě navštívit a jsem si jistý, že ty taky, pro mě je Praha jedno z nejoblíbenějších měst v Evropě.
Opravdu? Proč?
Baksh: Nedokážu to říct přesně, ale jde o ten pocit, když se v ní procházím. Mám rád zdejší památky i restaurace.
McCaslin: Milujeme Jaromíra Jágra.
První singl z posledního alba.
Teď už byste zase měli umět jmenovat i další jména!
McCaslin: No jasně, vyhráli jste mistrovství světa. Pastrnak, že jo? Nebyl on trochu připitý na nějaké přehlídce?
Slavil poctivě. Ale zpátky k vám – předloni jste mi v téhle šatně říkali, že už jste v tom s kapelou na doživotí. Co se tak rychle změnilo?
Baksh: Nejdřív bych chtěl říct, co se nezměnilo – myslím, že platí, že hudba je pro nás už na doživotí. Myslím, že ani nemáme moc dalších možností. Nečekám, že mi zavolá třeba nějaká účetní firma, jestli bych tam nechtěl jít pracovat, až se Sum 41 skončíme.
McCaslin: Deryck chce zkusit něco jiného a má pocit, že to nemůže dělat a zároveň pokračovat v téhle kapele. Ale ani to není zas tak velká změna, protože, upřímně, o tom přemýšlí už velmi dlouho.
Jak dlouho jste to probírali, než jste své rozhodnutí oznámili fanouškům?
McCaslin: To zas moc dlouho netrvalo. Přišel s tím za námi a tisková zpráva šla ven v podstatě okamžitě.
Baksh: Rozuměli jsme mu. Sum 41 zaberou člověku hodně času a každý z nás ví, že cestou potkáváme věci, které bychom rádi vyzkoušeli. Teď si naplno užíváme každý okamžik letošních posledních koncertů, ale zároveň si myslím, že bude super mít příležitost vyzkoušet v životě něco nového, co se nám dřív nehodilo do rozvrhu.
Konec Sum 41
Vždy existuje možnost comebacku, ale teď platí, že příběh Sum 41 končí 30. ledna 2025 v Torontu. Jejich poslední deskou je tím pádem letošní dvojalbum Heaven :x: Hell, které kapela vydala v březnu. Jde o osmé studiové album. To první, All Killer No Filler, vyšlo v roce 2001, první singl byl Fat Lip. V roce 2013 zůstal na čas frontman Deryck Whibley ze zakládajících členů v kapele sám. Nyní se kapela loučí ve složení, které kromě něj tvoří kytarista Dave Baksh, baskytarista Jason McCaslin, kytarista Tom Thacker a bubeník Frank Zumo.
Heaven :x: Hell tedy může být posledním albem Sum 41. Pamatuji si, že jste mi říkali, že nebylo snadné ho dokončit. Jaký k němu máte nakonec vztah?
Baksh: Je to podle mě jedna z našich nejlepších desek.
McCaslin: Myslím, že potíže byly způsobené jen pandemií a tím, že jsme nemohli být spolu. Ale výsledek je podle mě skvělý, jsem pyšný na to, že jsme v té době dali dohromady dvojalbum.
Baksh: A zdá se, že lidé ho mají rádi, pro mě je to svědectví o tom, jakou spolu máme chemii. Každý nahrával zvlášť doma a dohromady to skvěle funguje. Ty jsi instinktivně nahrál na basu spoustu věcí podobně jako já na kytaru. Není znát, že jsme pracovali každý zvlášť.
Kdybyste si měli zarámovat na památku některé okamžiky z historie Sum 41, které by to byly?
Baksh: Určitě fotku z koncertu na Randall’s Island v New Yorku. Hráli jsme na některém z vedlejších pódií a já si pamatuji, že když jsem se rozhlédl, viděl jsem z boku pódia samé kapely, na kterých jsme vyrůstali. Sledovali nás všichni naši hrdinové punk rocku. A pod pódiem byl obrovský dav. Pamatuju si, že lidé u stolečků s merchem museli držet stánky, protože fanoušci tak bláznili, že všechno padalo. To byl přesně ten moment, kdy jsem si uvědomil, že s touhle kapelou můžeme něco dokázat. Tehdy jsem věděl jistě, že někam směřujeme.
Písničkou Summer se kapela s Rock for People rozloučila.
McCaslin: Mně se teď vybavily různé skvělé spolupráce. S Iggym Popem například. Nebo, pardon Dave, jak nás Slayer pozvali na jejich skvělý večírek, když vydali album. Dave zrovna něco dotáčel ve studiu, tak nemohl jít. Takové chvíle bych si dal zvětšit vedle vzpomínek z povedených koncertů.
Já si skvělou energii na pódiu i v publiku pamatuji ze všech vašich koncertů. Vybavujete si i doby, kdy ještě bylo těžší publikum rozdivočet, nebo jste lidi dokázali strhnout od samotných začátků?
Baksh: Nebyli jsme vždy nejúspěšnější v roli předskokanů. Pamatuji si jedno společné turné, kdy jsem si říkal, ok, musíme zatnout zuby, hrát nejlépe, jak umíme, a doufat, že zítra bude líp.
McCaslin: Podle mě byly rozpačité všechny koncerty předtím, než jsme vydali Fat Lip. Když nás nikdo ještě neznal, byl to boj. Běhali jsme po pódiu jak cvoci, vozili jsme si dokonce trampolíny a dělali všechno možné, abychom si publikum získali. Byla to dobrá škola.
Baksh: Já si z té doby pamatuji, že jsme si utvořili bublinu, kterou nemohlo narušit nic negativního. Sdíleli jsme společnou víru, kterou jsme si možná ani neuvědomovali. Svým způsobem nám bylo zároveň úplně jedno, co o nás říkají ostatní. Jen jsme tvrdě makali, což bylo možná vyčerpávající, ale vyplatilo se to. Když se ohlédnu, vidím jen to dobré.
McCaslin: Měli jsme navíc jako teenageři dost vysoké sebevědomí. Rozhodně jsme si tehdy mysleli, že jsme lepší, než jsme byli. Nakonec se to ale srovnalo a pořád se snažíme zlepšovat.
Už jste zmínili chuť zkusit něco trochu jiného. Znamená to, že vás můžeme v budoucnu potkat třeba i v kapelách jiných žánrů?
Baksh: Já mám ten pocit, kdy se dostanete do situace, která vám není stoprocentně známá a pohodlná, docela rád. To jsou chvíle, které v člověku zažehnou jiskru. Proto bych klidně i jiný žánr zkusil rád. Ale teď se toho ještě děje příliš mnoho kolem Sum 41 na to, abych vám řekl něco konkrétního.
McCaslin: Já nevím, zatím jsme pohlceni tímhle turné a popravdě, myslet na život po Sum 41 by mě teď stresovalo. Jediné, co vím, je, že hudbu opustit nechci, i když nevím, jaká přesně bude moje budoucí role.
Co byste si ještě přáli se Sum 41 zažít?
Baksh: Myslím, že to prožíváme. Proto teď moc nechceme příliš posedávat a dumat o budoucnosti – aby nám neuteklo nic z toho, co se děje teď. Tenhle rok je pro nás všechny hodně důležitý a výjimečný, takže ho chceme prožít naplno.
McCaslin: I tady na Rock for People jsme naposled a užijeme si to, jak to jen jde. A stejně to teď děláme každý den. V minulosti se nám určitě stalo, že jsme někam přijeli a řekli si, že to je „jen nějaký další festival, určitě se třeba za dva roky vrátíme“, i když, jak si vzpomínám na minulé Rock for People, ten případ to určitě nebyl. Ale teď všude hrajeme naposledy, takže do toho jdeme naplno.
Baksh: A já si to opravdu moc užívám. Dřív jsme se třeba nechávali rozhodit nějakými technickými potížemi, ale teď je samotný okamžik důležitější než to, aby bylo všechno bezchybné.
Touhle písničkou to v roce 2001 všechno začalo.
Na co jste v historii Sum 41 pyšní?
McCaslin: Že jsme to táhli takhle dlouho. Začali jsme na střední a skoro o tři dekády později pořád hrajeme.
Baksh: Prožili jsme si to, čemu někteří lidé říkají okamžitý úspěch, ale byli jsme i na nejhlubším dně. A podařilo se nám naši kariéru korunovat ještě jednou úspěšnou deskou. Příběh každé kapely je jedinečný a my jsme rádi, že jsme si prožili ten náš.
Rozloučení v O2 areně
Rozhovor se Sum 41 proběhl v duchu loučení a mého mylného předpokladu, že na Rock for People je v České republice vidíme naposledy – o pár dní později překvapili oznámením, že se uvidíme přece jen ještě jednou. Měla jsem nejspíš lépe vyhodnotit pohotovou odpověď kytaristy Davea Bakshe, který říkal, že se do Prahy ještě vrátí. Stane se tak 10. listopadu, kdy s kapelou přijede do O2 areny. Své rozlučkové turné Sum 41 završí 30. ledna 2025 v Torontu v Kanadě – do té doby se snaží si to s fanoušky užít, jak jen to jde.