Zatím se to projevilo jen tím, že z milionových přehrání na YouTube klesla k přehráním jen šedesáti až stotisícovým. Taková je daň za přestup do jiné kategorie.
Naty Hrychové se pro pět skladeb EP Odvrácená strana podařilo soustředit kolem sebe schopný tým, inspirovaný spíše klasickým než soudobým rockem. Muzikanti se nederou nijak dopředu a až na tu a tam nějaké kytarové sólo nechávají prostor zpěvačce. I tak se jim občas podaří zaujmout – třeba pěkným riffem ve skladbě Bez hranic.
Hrychová hodně těží z dobrých, i když možná ne až tak úplně autentických textů. Její písně mají slušnou řádku zajímavých obratů: „Proč mi ke štěstí nestačí/ kafe a cigáro/ pohoda, jazz, takovej klid/ až mi to za to nestálo“ nebo „Na Měsíci žijou lidi/sami sebe nenávidí/ za svý viny platí daně/ Na tý odvrácený straně“ nebo „Má duše je svobodná/ proč nemohla bych být i já/ má duše je svobodná/co když nejsem to já“. Když se takovým frázím dá správná interpretace – a to sebejistá Hrychová umí – mohou být její písně přesvědčivé.
Nejsou to ale až tak úplně rockové texty. To, co na desce najdeme, je na rock příliš mnohomluvné. Spíš bychom mohli mluvit o kříženci rocku a kategorie singer-songwriter. Možná by se nabízelo vzdálené srovnání s Evanescence nebo z našich luhů a hájů ještě vzdálenější s Bárou Basikovou.
Skladby Odvrácené strany nejsou, jak je patrné z citovaných pasáží, příliš veselé. Jako kdyby v nich byla skryta frustrace nebo nějaká nepříjemná srážka se životem. „Kde má život hranice, za nimi žít se mi chce,“ zpívá v písni Bez hranic. Nezní to moc sexy, ale to je spíš výhodou. Svádivých děvčat je v hudebním průmyslu až moc.
To, co sráží album, které by délkou stačilo na jednu stranu dlouhohrající vinylové desky, je snaživost. Ne že by tlačila na pilu, ale ta urputná snaha moc a moc uspět, místo toho, aby to znělo „jako levou zadní“, je v písničkách přítomna, a i když neleze prvoplánově na povrch, posluchač ji vycítí.
Naty Hrychová
Odvrácená strana
65%