“Co se to tam dneska děje? Tam jedou snad všichni taxikáři v Praze.”
“Jsou Slavíci,” odpověděl jsem řidiči taxislužby cestou do Fóra Karlín. Přímý přenos dvacátého sedmého udílení Českého Slavíka sice začínalo až v osm hodin a dvacet minut, prostor byl ale k prasknutí naplněný už hodinu předem. Před vstupem na červeném koberci moderátorky TV Nova vyzpovídávaly nominované, bulvární fotografové se přetahovali o to, kdo vyfotí tu nebo onu celebritu a u šaten pobíhali redaktoři a redaktorky bulvárních deníků, aby se vyptávali na to „nejdůležitější“ – jak se lidi na tento večer těší a koho tipují na vítěze.
Samořečená „největší hudební událost roku“ byla také (a pro některé možná hlavně) skvělým místem pro sebeprezentaci. Upravení muži v oblecích po boku dam s perfektním make-upem, dlouhými vlečkami, hlubokými výstřihy i nevšedními kousky (jako například outfit režisérky Evy Toulové, která v ptačích křídlech předávala jednu z cen) se nesli prostorami Fóra s úsměvy na tvářích. Fotostěna s logem soutěže vábila hosty asi jako žárovka můry – za celý večer se před ní vystřídal snad celý přítomný česko-slovenský šoubyznys.
To, jak večer vypadal z televizní obrazovky popsal pro Headliner Ondřej Kubín – nemá proto smysl, abych zde popisoval jednotlivá čísla nebo scénář moderátorské dvojice. Ačkoliv jsem, jakožto rapový fanoušek, lehce přivíral oči u úvodního čísla, které propojovalo cimbál a rap. (Nejen, že moderátorské dvojici v rapové části nebylo moc rozumět, ale beat i flow zněly jako z dob dávno minulých.) Jejich ironické poznámky na stav současné české pop music a dění v sále mi ale přišly velice povedené. Vtipy „o přirozeních, zadcích nebo zásunech“, jak napsal Ondřej, prostě v samotném sále očividně vyzněly lépe než na obrazovkách.
Bylo to právě v úvodu večera, kdy moderátorská dvojice Háma-Sokol řekli, že tu vítají lidi, kteří se zasloužili o budování české pop music – ale nejlepší místa jim stejně vzaly hvězdy z nováckých reality show. Celé Forum se sice zasmálo, ovšem je to jeden z vtipů. který v sobě skrývá smítko hořkosti. Slavíci jsou sice pořád hudební ceny – nyní jsou ale ke zpěvákům a hudebníkům přidány hvězdy pořadů TV Nova. Proto například jednu z cen v kategorii Zpěvačka předávali Míra a Martin Dubovičtí – jednovaječná dvojčata hledající si partnerky v pořadu Bachelor Česko.
Foto: TV NOVA
Z celého večera (možná ještě více než v roce minulém) byla cítit jistá dvojakost. A tak tam občas nastaly momenty, které by se namísto v glosách hudebních časopisů měly spíše řešit na facebookových infludrbárnách. Když například Ben Cristovao zpíval svou píseň Omluva, influencerka a účastnice reality show Love Island Dominique Alagia schytala pár pohledů od přátel, na které jen ironicky pozvedla obočí.
Některá hudební čísla byla lepší, některá zase horší – asi největší ohlasy vzbudilo rádoby neplánované vystoupení Vojtěcha Dyka, Jana Maxiána a Jakuba Prachaře, kteří hráli Slavíky z Madridu. Chci ještě dodat, že v sále zněly písně očividně lépe než v televizi. Krátký segment na počest zesnulé Anny Julie Slováčkové byl třeba opravdu velice dojemný.
Co je ale důležité poznamenat, že ze sálu jinak nevycházela skoro žádná emoce. Potlesky byly většinou vlažné a říct, že by lidé při hudebních vystoupeních jásali, zpívali nebo skandovali, by bylo zveličování skutečnosti. První obří potlesk získal paralympijský plavec David Kratochvíl, který předával jednu z cen. Těch momentů bylo více – například, když Renne Dang získal cenu Objev roku (ačkoliv svou první desku vydal v roce 2015!) a peníze daroval neziskové organizaci Nevypusť duši. Nebo když se objevila Jiřina Bohdalová, která předávala Zlatého Slavíka v kategorii Zpěvák. I přes tyto hezké momenty, jakoby ale Slavík v srdcích návštěvníků pomalu ale jistě ztrácel hlas a slavnostní udílení se stalo jen nucenou pauzou mezi konverzacemi přátel z branže (ať už té hudební, nebo té influencerské).
K tomu se musí připočíst fakt, že jistí interpreti po zvolání jejich nominace, získávali od diváků v sále větší ohlas a pokřiky než jiní. Stejně jako minulý rok bylo například v kategorii Hip Hop a Rap vidět, že Calin a Viktor Sheen mají mnohem větší ovace než bronzově oceněné ATMO Music. A stejně jako minulý rok si Calin ani Sheen cenu nepřebrali osobně – pro obě si došel producent a manažer obou rapperů David Kopecký alias D.Kop. Ale u žánrové ceny (u které si můžeme pokládat otázku, proč tam vůbec je) je to možná pochopitelnější než v kategorii širší a genderové.
Foto: TV NOVA
Zlatý Slavík Václav Noid Bárta se dočkal od publika mnohem větší reakce (když cenu dostával, tak se dokonce vstávalo!) oproti stříbrnému Marku Ztraceném. Po vzoru Filipa Titlbacha z Deníku N bych k tomu chtěl ještě dodat jízlivou poznámku: Pokud jdete na udílení cen a jste druzí, ačkoliv jste to x let za sebou vyhráli, neohánějte se počtem fanoušků, kteří chodí na vaše koncerty nebo kolikrát jste vyprodali Eden, O2 Arenu anebo Společenský dům v Neratovicích. Poděkujte, pozdravte fanoušky, vypromujte si koncert (v Edenu, O2 Areně nebo Společenském domě v Neratovicích) a s úsměvem na tváři odejděte na své místo. Jinak to zní, eufemisticky řečeno, hodně ublíženě.
Na a na otázku: Jaké to bylo? Na tu odpovídám: Jako vždycky. Český Slavík je něco jako jít na jídlo do McDonaldu – víte, na co jdete a co dostanete. Jistě, můžete mít v cheeseburgeru okurku navíc, anebo se vám v krabičce devíti kuřecích nugetek objeví desátá, chutě a omáčky jsou ale pořád stejné. A to můžeme brát buď negativně, nebo pozitivně. Nezapomínejme, že řada lidí to totiž má přesně takhle ráda.