Obrázek k článku GLOSA: Češi utrácí za hudbu víc než kdy jindy. Komu jdou ale peníze?
| Jarda Konáš | Foto: Mariano Vivanco, Universal Music (na snímku Lady Gaga).

GLOSA: Češi utrácí za hudbu víc než kdy jindy. Komu jdou ale peníze?

Český hudební trh může slavit. Zpráva o jeho příjmech v loňském roce, kterou vydala tuzemská pobočka mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI). budí hned v několika ohledech důvod k optimismu. Nicméně jak potěší samotné umělce, to je druhá věc.

Ta čísla vypadají k světu. Celkové příjmy hudebního průmyslu u nás vloni činily 2 383 milionů Kč. To je téměř dvě a půl miliardy. Navíc tam byl meziroční růst 8,5%, což je samo o sobě hezké číslo. Takže první věc je jasná, ne, hudební průmysl neumírá. Naopak roste.

Druhý pozitivní jev čitelný ze zprávy IFPI: tuzemské publikum stále preferuje domácí interprety. To není novinka, spíš je fajn mít potvrzeno, že se trend nemění. V deseti nejprodávanějších deskách je jen jedna zahraniční, a to From Zero od Linkin Park. Nepřekvapivě, už comeback kapely byla velká událost, navíc má u nás solidní fanouškovskou základnu. Ale vezměte si, že právě taková deska se jako jediná prokousala do top ten nejprodávanějších v Česku, zbytek neměl šanci a prodejům dominovali interpreti jako Viktor Sheen, Calin nebo Sara Rikas.

Pistácie, nejúspěšnější singl loňského roku. 

V singlech se do první desítky ze zahraničních umělců dostali Bruno Mars a jeho dva duety. jeden s Lady Gaga a druhý s Rosé. No a pak Alex Warren…a to je všechno, zbytek zase ovládla tuzemská tvorba. Oba žebříčky pak potvrzují dlouhodobou dominanci rapu, který je zkrátka (nejen) v Česku vrcholným mainstreamem této dekády.

Mě osobně ve zprávě zaujal počet předplatitelů streamovacích platforem, vychází to tak, že v nějaké podobě má předplatné každý čtvrtý Čech. Což nás pomalu dovádí k pointě tohoto článku. Jistě, čísla nelžou a peníze v hudebním průmyslu jsou. Otázka ovšem je, kolik a komu nakonec skončí v kapsách.

O nedůstojném honorování umělců ze strany dominantních streamovacích služeb už bylo napsáno dost a samozřejmě, že jsou zajímavější a férovější alternativy jako Bandcamp. Jenže co si budeme povídat, Bandcamp je platforma pro umělce a posluchače, kteří u nás opravdu netvoří ty dvě a půl miliardy zisku.

Nehodlám tu kopat za alternativní umělce ani hájit mainstream. Jsem pozorovatelem a komentátorem dění na scéně a hudebním trhu. A z této pozice zpráva IFPI působí sice optimisticky, zároveň ale není náplastí na křivdy, které hudebníci v rámci spravedlivého honorování můžou cítit.