Z Bonamassovi produkce létají alba jako náboje z kulometu. Při takové megalomanii nebude lehké zachovat kvalitu, ba dokonce ji zlepšovat. A to mě na něm fascinuje – kromě neuvěřitelné sbírky vintage kytar to vypadá, že má doma i hromadu šuplíků plnou kytarových riffů a výborných aranží. Jasně, některé desky v minulosti zrovna dvakrát nevybočovaly a spíše držely slušný standard, ale třeba taková Redemption z roku 2018 je z mého pohledu jeden z nejlepších bluesrockových zářezů v historii žánru.
Bonamassa mě zaujal už jako teenagera, kdy jsem dostal jeho debutovou desku a ta mě vlastně přivedla k blues. Paradoxně mě mnohem víc baví písně jako celky než jeho kytarová virtuozita. Ta mi osobně přišla o něco zábavnější na jeho první desce, když se v sólech kromě bluesové stupnice pouštěl i do odvážnějších výletů. To nic nemění na tom, že i tak jsou sóla parádní. V současnosti má písně řemeslně naprosto zvládnuté, aranže vychytané a co teda musím zmínit, za těch 25 let se opravdu vyzpíval. Plná, sebevědomá barva hlasu se vedle profesionálních vokalistek rozhodně neztrácí.
Vydat 5 singlů před deskou a polovinu tvorby tak prozradit je odvážný krok, snad druhá polovina překvapí a nevystřílel to nejlepší už teď. Nejprve vyšel singl Shake This Ground, což je molová píseň ve střídmém tempu, kde vypravěč vyzývá svůj protějšek, aby to ve vztahu trochu rozproudili, než bude pozdě. Solidní středovka, ale další singl v pořadí, našlápnutá Still Walking With Me, je píseň, kterou si spíš poslechnu v prosluněných letních dnech.
Venku už je i titulní skladba Breakthrough a úplně chápu, proč je se po ní jmenuje celá deska. Ze všech aranží zatím asi nejvymakanější, jádrem se drží blues, ale zároveň je velmi současná. Situaci ohledně nové desky jsem začal ostře sledovat až s Drive By The Exit Sign. Hravá bluesovka, krásné vokály. No a k tomu, že by si vlaštovky samostatně zasloužily pár řádků, mě nakopl nejnovější kus Trigger Finger. To šlape jako blázen. Bonamassa vytáhl skvělý riff, na kterém už se zbytek písně svezl jako po másle. Nebudu to rozebírat moc detailně, ať zbude taky něco na recenzi.
Desku produkuje Kevin “The Caveman” Shirley, se kterým Bonamassa spolupracuje už roky a tvoří dobrý tandem. Desky mají teplý zvuk, skvělý mix a opravdu vkusné aranže. Pokud se druhá polovina desky ponese v podobném duchu jako zveřejněné singly, myslím, že by se kvalitou mohla přiblížit zmiňované výjimečné Redemption.
Joe Bonamassa se zdá být v perfektní formě a letos nám to už dvakrát ukázal naživo, nejprve se svou kapelou v Praze a naposledy s Black Country Communion v Olomouci. Jeho elán se určitě promítne i na celé desce Breakthrough, tak se těšme!