K headlinerům Brutal Assault rovnou přihodil dalších třicet jmen, z nichž mnohá rozhodně nejsou jen do počtu. Už nyní se tak nabízí otázka, zda jubilejní třicátý ročník nebude jedním z nejsilnějších, jaké kdy josefovská pevnost zažila.
Zní to možná jako klišé, ale největší tuzemský festival tvrdé hudby, který zároveň patří mezi nejprestižnější metalové akce na světě, stojí na zajímavém dramaturgickém rozcestí. Fanoušci ho milují a letošní ročník se opět podařilo vyprodat, zároveň je ale patrné, že dlouhodobá budoucnost festivalu bude vyžadovat také jistou generační obměnu publika. Dramaturgie proto nadále stojí na klasických metalových legendách, stále intenzivněji však akcentuje také novější a méně okoukaná jména schopná přilákat mladší posluchače.
A právě tady začíná být hledání správného poměru docela zajímavé. Tradiční metalové publikum, které do Josefova přijíždí především za death, black či thrash metalem, se letos muselo tísnit u menšího pódia během koncertů klasik typu Vader, Marduk nebo Deicide, zatímco hlavní stage dostaly k dispozici festivalové premiéry Eivør nebo The Ghost Inside. Nutno dodat, že zatímco před prvními jmenovanými bylo místy skutečně těsno, u některých novějších dramaturgických sázek zůstával prostor výrazně volnější.
Kde tedy leží správný balanc mezi zachováním charakteristického „brutalového“ ducha a snahou přivést do pevnosti další generaci návštěvníků? A ukáže jubilejní ročník, kudy se chce festival v příštích letech vydat?
Ostře sledovaný comeback Children of Bodom
Je samozřejmě fér dodat, že žádná akutní demografická krize se nekoná. Brutal Assault se nachází v pozici, kdy jeho třicátý ročník pravděpodobně nebude mít o návštěvníky nouzi ani bez dramatického omlazování programu. A jeden z největších taháků navíc představuje jméno, které spojuje nostalgii s něčím, co ještě před několika měsíci působilo téměř nepředstavitelně.
Po smrti frontmana, kytaristy a hlavního skladatele Alexiho Laiha v roce 2020 se zdálo, že finská legenda definitivně patří minulosti. Letos se však zbývající členové po více než šesti letech od posledního koncertu znovu postavili na pódium. Laihových pěveckých a kytarových partů se ujal Samy Elbanna, jinak frontman Lost Society, a z původně pietního návratu v domácím Finsku se postupně rodí regulérní série dalších vystoupení.
Brutal Assault se tak může stát dějištěm jednoho z nejsledovanějších metalových comebacků příští festivalové sezony. Children of Bodom zde naposledy zahráli v roce 2014 a dodnes si jejich tehdejší vystoupení pamatuji jako jeden z nejsilnějších setů ročníku. Tentokrát navíc bude nad koncertem nevyhnutelně viset otázka, jak může hudba kapely fungovat bez člověka, který byl prakticky jejím synonymem.
Metalové muzeum
Dalším z headlinerů jsou Mercyful Fate, kteří se do pevnosti vrátí po pěti letech. Kapela s obrovským renomé a historií, která v osmdesátých letech pomáhala definovat temnější a teatrálnější podobu heavy metalu, si místo na jubilejní soupisce zaslouží víc než dost. Její současné koncerty sice mají do jisté míry charakter pojízdného metalového muzea, jenže v případě Kinga Diamonda a spol. jde o muzeum, před jehož exponáty se stále stojí fronty.
Headlinerskou trojici uzavírají The Sisters of Mercy, kteří měli v Josefově vystoupit už letos, nakonec však dorazí až napřesrok. Gothic rocková ikona na první pohled úplně nezapadá do tradičních „brutalových“ škatulek, právě podobné dramaturgické úkroky ale v posledních letech pomáhají festivalu rozšiřovat hranice. Temnoty mají ostatně Andrew Eldritch a jeho družina na rozdávání.
The Sisters of Mercy měli na Brutalu vystoupit už letos. Svou účast přesunuli na příští rok. Foto: Press Obscure
Mladší část publika by naopak mohl potěšit návrat britských hardcorových hvězd nové generace Malevolence, další výlet do metalové avantgardy s Igorrr nebo moderněji pojatý metal v podání Sylosis. Do Josefova přijede také kultovní kytarista John 5, známý z kapel Roba Zombieho, Marilyna Mansona a v současnosti Mötley Crüe. Ani tím ale výčet zdaleka nekončí – už první várka obsahuje třeba Dethklok, Dismember, DevilDriver, Destruction, Belphegor nebo Benediction.
Bylo by samozřejmě zbytečné stavět mezi jednotlivými generacemi zdejších metalistů umělé zdi. Láska k tvrdým kytarám je nakonec společným jmenovatelem všech. Spíš je fascinující sledovat, jak obratně musí současná festivalová dramaturgie tancovat mezi různými skupinami návštěvníků, aby oslovila nové publikum a zároveň té stávající nedala pocit, že se z Josefova vytrácí jeho charakteristický duch. Pro nezasvěceného člověka možná existuje jen jeden velký „nářez“. Realita metalového festivalu je ale podstatně komplikovanější.
Jedno je každopádně jisté už nyní: třicáté narozeniny se budou v Josefově slavit ve velkém. A to pořadatelům stále zbývá oznámit nejméně dalších 120 kapel.