Michal Hrůza má tak snadno rozpoznatelný hlas a typický projev, že v každé nové skladbě člověk slyší ozvěny všech těch předchozích. Je to jak jeho silná stránka i výzva, kterou musí překonávat, když chce přijít s něčím novým, aby nenudil.
I když díky nezaměnitelným vokálům a taky charakteristickému textování nezaváháte od čtvrté sekundy nové písně hodiny ani na další vteřinu, o koho jde, je ta písnička v rámci Hrůzovy tvorby díky současnému zvuku osvěžující.
„Ztratil jsem důvěru, že ještě dovedu, udělat proměnu,“ zní mimo jiné v písni, která zároveň prokazuje, že „vyhaslý oheň ještě jednou zapálit,“ nebude pro Hrůzu žádný problém. I když osobě nemám pocit, že by pro Michalovu tvorbu kdy platilo, že by se „trochu bál a na místě dlouho stál, nic nedělal,“ je tahle skladba zábavným výletem do nových krajin. I když v ní člověk může hledat zásadní životní bilancování, působí lehce.
Písnička, kterou produkoval David Žbirka, mixoval James Fitzroy Master a masteroval Christian Wright, plyne jako dobře strávený čas, nepádí zběsile, ale nevleče se. Někdy díky tikajícím hodinám vnímáte každou vteřinu, jindy se necháte příjemně unášet hudbou, která se díky zmíněným pánům dočkala mixu v Abbey Road.
Klipy Michal s oblibou točí v širých krajích mimo svou rodnou hroudu a tentokrát s sebou diváky bere na výlet po Tarifě, Gibraltaru, marockém pobřeží v Andalusii, písečně duně na Sahaře i k tepelným elektrárnám v Německu. „Už tu není noc a já chci strašně moc, necítit lhostejnost,“ zpíváte si na konci s probuzeným Michalem Hrůzou, který odhodí budík a vychutnává si bezčasá na pláži. Je to povedená a mile optimistická písnička.