Originál je to jen v názvu, jinak je to běžný produkt Marka Ztraceného. Je to skladba pro něj tak typická, že by se mohla stát měrnou jednotkou jeho tvůrčího sekání singlu za singlem. Líbivá melodie zapamatovatelná na první poslech, srozumitelný text, který nic neskrývá, zkrátka ideální mainstreamový titul. Možná obyčejný, za rok prosviští éterem takových skladeb řada, ale málokdo v republice umí tuhle spotřební muziku, protože jinak to snad nazvat nejde, tak dobře jako Marek Ztracený.
Je to hitmaker, minimálně v rámci hitů tak, jak si je žádá český mainstream. Při svém nadání prostě jen tvoří popíček tak, jak ho tu mají lidi rádi.
Česká mainstreamová textařina stojí zčásti na sloganu. Obratu, který obsahuje nějakou myšlenku, obraz, se kterým se posluchač ztotožní, kterému porozumí. Právě slogan se do hlavy dostane jako první a často v ní jako jediný z celého textu zůstane. Svět je jenom hodinový hotel. Slova jsou jen kapky deště a ty voláš, ať prším ještě. Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš.
Marek Ztracený si je toho evidentně vědom a snaží se to do svých skladeb promítnout. I nový singl stojí na zajímavém sloganu „jsme originál, jen někdy slábne signál.“ Jasný obraz, všichni chápou, jak to myslí. To má kvalitní pop alespoň v rámci tuzemského éteru mít. Škoda, že zbytek textu už jde jedním uchem dovnitř a druhým ven, ba dokonce dojde na tak škaredě ohrané rýmy, jako jsou mraky / taky a duši / sluší. To už je textařská lenost a obyčejnost.
Nový singl je díky výše vyřčenému zkrátka Ztraceného ukázkový standard, podobných singlů už vydal řadu, a ještě jich hodně přibude. Je to hudba poplatná českému éteru a většinovému posluchači, těžko se zlobit, že se Marek Ztracený rozhodl takovou hudbu skládat. Po autorech jeho typu bude vždycky poptávka.
Jen díky tomu logicky stojí stranou umělecké scény, krásně ukazuje, že v Česku jde dělat buď pop nebo umění. Oboje dohromady zvládnou pouze hudebníci formátu Davida Stypky, ale takových se rodí pár za generaci a Marek Ztracený takovým hudebníkem buď není nebo necítí potřebu jím být. Je to jeho legitimní volba. Stejně jako je legitimní nad jeho písněmi zvednout oči v sloup.